č. 3003/2014 Sb. NSS, Daň z nemovitostí: základní sazba daně
č. 3003/2014 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: základní sazba daně
k § 11 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roků 2007 a 2008*)
I. Pro správné stanovení základní sazby daně podle § 11 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, je v případě stavby nacházející se ve vlastnictví podnikatelského subjektu nezbytné zjištění, zda se jedná o stavbu, kterou její vlastník, popř. jiný subjekt (např. nájemce), skutečně užívá pro svou podnikatelskou činnost, či nikoliv, a pokud ano, k jakému konkrétnímu druhu podnikatelské činnosti daná stavba slouží.
II. Základní sazby daně uvedené v § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, pod body 1, 2 a 3 se mohou týkat pouze těch staveb, které jsou fakticky užívány pro podnikatelskou činnost. V případě stavby, která sice má svým stavebním určením sloužit k výkonu podnikatelské činnosti, avšak není jejím vlastníkem či jiným subjektem, ať již z jakýchkoliv důvodů, v rozhodné době k výkonu podnikatelské činnosti vůbec užívána, je třeba základní sazbu daně stanovit podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o dani z nemovitostí, neboť se jedná o „ostatní stavbu“, tj. o jinou stavbu, než jsou stavby uvedené pod písmeny a) až d) téhož ustanovení.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, čj. 9 Ca 296/2009-30**))
Věc: Společnost s ručením omezeným Starbright proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z nemovitostí.
V roce 2008 Finanční úřad v Čáslavi (správce daně) provedl kontrolu daně z nemovitostí v katastrálním území Čáslav u staveb ve vlastnictví žalobkyně, a to za zdaňovací období roku 2007 a 2008. Na základě výsledků daňové kontroly vydal správce daně dne 18. 12. 2008 dva dodatečné platební výměry, kterými byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z nemovitostí na zdaňovací období roku 2007 ve výši 140 844 Kč a na zdaňovací období roku 2008 taktéž ve výši 140 844 Kč.
Proti těmto výměrům podala žalobkyně odvolání. Kromě jiného žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost, neboť podle jejího názoru neprovedl správce daně žádné skutečné důkazní řízení, a porušil tak mimo jiné § 31 odst. 2 větu první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád z roku 1992“)***) u staveb určených pro podnikatelskou činnost v případech, kdy není stavba využívána. K prokázání skutečností důležitých pro stanovení daňové povinnosti navrhla výslech svědků, provedení řádného místního šetření, seznámení daňového subjektu s kontrolními zjištěními a nové projednání kontrolní zprávy.
Finanční ředitelství v Praze odvolání žalobkyně zamítlo rozhodnutími ze dne 9. 7. 2009. Podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, Finanční ředitelství v Praze ke dni 1.1. 2013 zaniklo a jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství. Od uvedeného data je tedy žalovaným v této věci Odvolací finanční ředitelství (§ 69 s. ř. s.).
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný k odvolací námitce týkající se sazeb daně z nemovitostí uvedl, že základní sazbu daně z nemovitostí upravuje § 11 zákona o dani z nemovitostí. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o stavby sloužící k podnikání, je rozhodný § 11 odst. 1 písm. d) zákona o…
