č. 3898/2019 Sb. NSS, Daňové řízení: exekuce prodejem nemovitosti; vyloučení věci z exekuce
č. 3898/2019 Sb. NSS
Daňové řízení: exekuce prodejem nemovitosti; vyloučení věci z exekuce
k § 179 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017
k § 2 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013*)
k § 133 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 ve znění účinném do 31. 12. 2013**)
I. Jestliže osoba, která činí návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, tvrdí, že nemovitost, jejíž prodej správce daně v daňové exekuci nařídil, nepodléhala evidenci v katastru nemovitostí, jsou daňové orgány povinny zkoumat tuto otázku.
II. V případě, že nemovitost nepodléhala evidenci v katastru nemovitostí (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí), došlo k převodu vlastnického práva účinností smlouvy o převodu vlastnického práva (§ 133 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964). Skutečným vlastníkem dané nemovité věci je pak nabyvatel vlastnického práva ze smlouvy o převodu vlastnického práva, i když je v katastru nemovitostí jako vlastník evidovaná jiná osoba.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2019, čj. 15 Af 39/2018-64)
Prejudikatura: č. 689/2005 Sb. NSS; č. 28/2016 Sb. NS.
Věc: a) Společnost s ručením omezeným Spinel Trade a b) společnost s ručením omezeným A-VERSE proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce.
Žalobci se domáhali zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 5. 2018, kterým byla zamítnuta jejich odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 11. 2017. Tímto rozhodnutím správce daně nevyhověl návrhu žalobce a) na vyloučení majetku z daňové exekuce ze dne 4. 10. 2017 a vyslovil, že nemovitá věc čerpací stanice nacházející se na pozemku st. p. „X“ v k. ú. Velemín se nevylučuje z daňové exekuce nařízené exekučními příkazy ze dne 12. 5. 2017. Žalobci se současně v žalobě domáhali toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům náklady soudního řízení. Usnesením ze dne 26. 3. 2019 soud věci žalobce a) a b) spojil ke společnému projednání.
Žalobce a) namítal, že byl zkrácen na svých právech, když ani jeden z daňových orgánů nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy. Poukázal na to, že předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalobcem b) (dále též „daňový dlužník“) bylo pouze zařízení čerpací stanice: 2 nádrže na pohonné hmoty Bencalor o objemu 16 000 l, 2 výdejní stojany Adast, cenový ukazatel totem, elektrické ovládací zařízení provozu čerpací stanice umístěné na protilehlé nemovitosti a kovové zastřešení s plechovou střechou chránící nádrže a výdejní stojany. Poznamenal, že pozemek, na kterém stojí čerpací stanice, která se nachází v areálu komunálních služeb obce Velemín, je ve vlastnictví obce Velemín, přičemž technologické zařízení vlastnil od 28. 2. 2010 do 17. 12. 2010 žalobce b). Žalobce a) zdůraznil, že z rozhodnutí o přípustnosti stavby Odboru výstavby a územního plánování Okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 5. 10. 1972 a z kolaudačního…
