Absolutní majetková práva obecně

2.2.1

Absolutní majetková práva obecně

JUDr. Pavla Schödelbauerová

Absolutní majetková práva jsou upravena v Části třetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). Podle § 977 jenom zákon může výslovně určit, která z majetkových práv jsou absolutní. Absolutními právy jsou práva věcná (hlava II, § 979 až 1474) a právo dědické (hlava III, § 1475 až 1720).

 NahoruAbsolutnost práva

V případě věcných práv se jedná o vztahy, ve kterých právu jednoho subjektu odpovídá povinnost všech ostatních toto jeho právo nerušit, a proto se nazývají absolutní. Absolutnost určitého vztahu znamená, že žádná jiná osoba nesmí rušit práva, jež jsou obsahem tohoto, tj. absolutního, vztahu. Proto jsou absolutní majetková práva charakterizována tím, že působí vůči každému, tedy univerzálně, absolutně, ledaže by zákon stanovil jinak (§ 976).

Výčet absolutních práv obsažený v části třetí NOZ je taxativní (§ 977) a představuje uzavřený výčet (tzv. numerus clausus), což znamená, že není-li určité právo upraveno v zákoně jako absolutní, nemohou pro ně strany takovou povahu sjednat.

Oproti věcným právům stojí závazková práva (práva zejména ze smluv), kdy se jedná jen o práva individuálních subjektů navzájem (inter partes).

Kupující, který se stal vlastníkem domu, k němu nabyl věcné právo. Všechny ostatní osoby (včetně prodávajícího) musí respektovat jeho práva – nesmí mu věc např. poškodit, zničit či ukrást.

Pro věcná práva je typická jejich publicita, tedy veřejnost (existenci těchto práv je často možné ověřit ve veřejných seznamech, z nichž nejvýznamnější je katastr nemovitostí). Závazková práva jsou naopak práva, která tuto vlastnost zpravidla nemají (výjimkou v tomto směru je nájem či pacht v novém občanském zákoníku, které lze za stanovených podmínek rovněž zapsat do katastru nemovitostí).

 NahoruPředmět vlastnického práva

Věcná práva jsou taková práva…