dnes je 22.12.2024

Input:

č. 1958/2009 Sb. NSS, Finanční arbitr: informační povinnost vydavatele elektronických platebních prostředků

č. 1958/2009 Sb. NSS
Finanční arbitr: informační povinnost vydavatele elektronických platebních prostředků
k § 1 odst. 1 písm. b) a § 19 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění zákona č. 57/2006 Sb.
Informační povinnost vydavatele elektronických platebních prostředků podle § 19 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, vzniká až faktickým zahájením jeho činnosti ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) téhož zákona, tj. zahájením vydávání elektronických platebních prostředků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2009, čj. 1 Afs 83/2009-118)
Prejudikatura: č. 1546/2008 Sb. NSS a č. 1566/2008 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 142/2007 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 643/06).
Věc: Společnost s ručením omezeným Koordinátor ODIS proti Finančnímu arbitrovi o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2007 potvrdil žalovaný své rozhodnutí ze dne 29. 12. 2006, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč podle § 23 odst 1 zákona č 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Porušila totiž § 19 odst. 1 citovaného zákona, neboť žalovanému neoznámila údaje specifikované v tomto ustanovení poté, co jí byl Českou národní bankou pravomocně udělen předchozí souhlas k vydávání elektronických peněžních prostředků.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Především namítala, že doposud nezapočala s vydáváním elektronických platebních prostředků, a tedy slovy zákona nezahájila činnost ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Nevznikla jí tudíž informační povinnost vůči žalovanému. Za zahájení činnosti nelze podle žalobkyně považovat pouhé udělení předchozího souhlasu k vydávání elektronických peněžních prostředků Českou národní bankou. Městský soud žalobní námitky neshledal důvodnými a žalobu rozsudkem ze dne 31.3.2009 zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítla, že z § 19 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi vyplývá, že informační povinnost vydavatele elektronického platebního prostředku nastává až ke dni faktického zahájení činnosti - tj. emise elektronických platebních karet. Bez faktického zahájení činnosti je vydavatel v pozici „oprávněného držitele povolení“, a nikoli v pozici skutečného emitenta. Městský soud provedl výklad § 19 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi extenzivně a výlučně k její tíži. Přitom v situaci, kdy dikce právní normy umožňuje dvojí právní výklad, je povinností aplikujícího orgánu jej vyložit ústavněkonformním způsobem. Má-li aplikující orgán k dispozici dva rovnocenné výklady právní normy, je na místě použít výklad takový, který odpovídá metodám právního výkladu, zejména výkladu teleologickému. Zákonodárce měl dle žalobkyně na mysli splnění informační povinnosti v případě, kdy vydavatel elektronických platebních prostředků začne svou činnost realizovat de facto, nikoli de iure, tedy jeho informační povinnost vzniká až faktickým vydáváním elektronických platebních karet. Výklad předmětné normy provedený městským soudem a žalovaným je podle žalobkyně nelogický, neboť žalobkyně může stěží žalovanému oznamovat
Nahrávám...
Nahrávám...