č. 254/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: zjištění skutečného stavu věci
č. 254/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: zjištění skutečného stavu věci
k § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního
k § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998 (v textu též „zákon č. 582/1991 Sb.“)
k § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (dále jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“)
Pokud odvolací soud*) při hodnocení podmínek plného invalidního důchodu podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ponechal na úvaze provedení dalších zdravotních vyšetření a posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) při doplnění posudku jejich nutnost vyloučila, přičemž její úvaha byla podložená, logická a řádně zdůvodněná, nelze soudu I. stupně vytýkat nedostatečné zjištění skutečného stavu věci [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8.2003, čj. 2 Ads 19/2003-56)
Věc: Aleš V. v B. proti České správě sociálního zabezpečení o odnětí plného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 24. 9. 2001 odňala žalobci plný invalidní důchod.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 11. 2002 rozhodnutí žalované potvrdil. Krajský soud rozhodoval ve věci poté, kdy jeho původní rozsudek ze dne 13. 3. 2002 byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2002 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení z důvodů neúplného posouzení žalobcova zdravotního stavu. Krajský soud po vyžádání doplňujícího posudku posudkové komise dospěl k závěru, že žalobce je pouze částečně invalidní, nikoliv plně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl zjištěn ve výši 35 %.
Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který dal na zvážení posudkové komisi, zda nebude třeba u navrhovatele provést psychiatrické, případně nové psychologické vyšetření, s ohledem na časový odstup od těchto předchozích vyšetření. Tento pokyn měl být určen krajskému soudu, který měl posudkové komisi uložit provedení těchto vyšetření. Ponechání úvahy na posudkové komisi považuje stěžovatel za nepřípustné. Posudková komise také vyšetření neprovedla, neboť usoudila, že jich není třeba, a to dokonce se zdůvodněním, že důvody pro uznání plné invalidity nebyly ani v r. 1994. Komisi takové posouzení nepříslušelo, neboť jejím úkolem bylo zjištění zdravotního stavu ke dni rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o odnětí invalidního důchodu, tedy ke dni 24. 9. 2001. Krajský soud měl tedy jasně a jednoznačně uložit posudkové komisi doplnění posudku o citovaná vyšetření. Navíc ortopedický nález MUDr. B. ze dne 29. 10. 2002 neobsahoval ani zmínku o tom, že stěžovatel utrpěl také zlomeniny obou ramének stydkých kostí vlevo a dolní vpravo, které byly zhojeny hypertrofickým svalkem s deformací. Konstatována…
