č. 326/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: rozsah přezkoumání rozhodnutí
č. 326/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: rozsah přezkoumání rozhodnutí
k § 37 odst. 3 a 5, § 71 odst. 1 a § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Považuje-li krajský soud nejasné podání za řádnou žalobu obsahující veškeré náležitosti, nevyzve podatele k doplnění a správní rozhodnutí na základě tohoto podání přezkoumá, zúží vlastní interpretací rozsah napadení jen na některé výroky správního rozhodnutí a jiné přezkoumat odmítne s odůvodněním, že nebyly včas napadeny žalobou, jde o vadu řízení, pro kterou k námitce uplatněné v kasační stížnosti [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, čj. 6 Azs 30/2004-79)
Věc: P. V. T. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 6. 2002 bylo vysloveno, že žalobci se neuděluje azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně správní orgán vyslovil, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování (§91 zákona o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek (po datu 1. 1. 2003 projednávaný jako žaloba); žalobu zamítl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 11.2003.
Žalobce podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Stěžovatel ve své kasační stížnosti připomíná smysl správního soudnictví a uvádí, že svoji žalobu sice shrnul do jediné věty bez jakéhokoli bližšího odůvodnění a vysvětlení, nicméně v této větě vyjádřený nesouhlas s rozhodnutím žalovaného byl řádným žalobním bodem, kterým byl Krajský soud v Plzni povinen se zabývat a v jeho rámci provést soudní přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle stěžovatele nerozhodl tak, že jeho žádost je zjevně nedůvodná; z toho stěžovatel dovozuje, že pokud se žalovaný žádostí stěžovatele zabýval, musel zkoumat, zda žádost splňuje předpoklady pro to, aby byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná; pokud tomu tak není, musí podanou žádost posuzovat ve smyslu § 12 až§ 14 a §91 zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu s tím, že neshledal důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Právě v tomto rozhodnutí žalovaného spatřuje stěžovatel nezákonnost a v návaznosti na to v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni vadu. Podle § 14 zákona o azylu platí, že dospěje-li správní orgán k závěru, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, je povinen se zabývat i tím, zda žadatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný však situaci stěžovatele posuzoval pouze ve vztahu k § 12 zákona o azylu, nikoli již ve vztahu k § 14 téhož zákona, neboť pouze bez řádného odůvodnění uvedl, že důvody pro jeho udělení neshledal. S tím však stěžovatel…
