č. 330/2004 Sb. NSS, Ochrana lesa: pravomoc České inspekce životního prostředí
č. 330/2004 Sb. NSS
Ochrana lesa: pravomoc České inspekce životního prostředí
Správní řízení: dokazování; označení odvolacího orgánu
k § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
k §47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona
k § 38 a § 47 správního řádu
I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle § 38 správního řádu není obligatorním důkazním prostředkem.
II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů (§ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, neboť podle § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká inspekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami.
III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního prostředí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, referát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 7 A 82/2002-40)
Věc: Společnost s ručením omezeným S. proti Ministerstvu životního prostředí o pokutu za porušení lesního zákona.
Česká inspekce životního prostředí (dále jen „Inspekce“) dne 13.12. 2000 žalobci uložila pokutu ve výši 500 000 Kč za ohrožení a poškození životního prostředí v lesích, neboť jako vlastník lesních pozemků na nich vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Odvolání žalobce žalovaný dne 24. 4. 2002 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného u Vrchního soudu v Praze brojil žalobou; namítal, že správní orgán zadal vypracování znaleckého posudku před zahájením správního řízení, a proto tento znalecký posudek neměl být použit jako důkazní materiál; dále nebylo svoláno místní šetření, nebylo provedeno ohledání a nebyl pořízen protokol se všemi náležitostmi podle § 22 správního řádu. Žalobce rovněž poukázal na znění lesního zákona s tím, že se lze domnívat, že zákonodárce neměl v úmyslu zmocnit Inspekci dozorem nad dodržováním lesního zákona. Inspekci proto nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, a rovněž jí nepřísluší vyslovovat závěry o proředění pod zákonnou mez. Navíc rozhodnutí žalovaného postrádalo přesné a jednoznačné označení orgánu,…
