č. 341/2004 Sb. NSS, Správní řízení: náležitosti rozhodnutí; tlumočník
č. 341/2004 Sb. NSS
Správní řízení: náležitosti rozhodnutí; tlumočník
Celní řízení: nezákonný dovoz
k čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
k § 47 odst. 5 správního řádu
k § 139 a násl., § 239 odst. 1 písm. a) a § 283 písm. d) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona
k § 43 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákonů č. 196/1993 Sb., č. 253/1994 Sb. a č. 133/1995 Sb.
I. Správní řád nemá (na rozdíl od občanského soudního řádu) ustanovení, podle něhož by účastník správního řízení měl právo jednat před správním orgánem ve své mateřštině; pokud je nicméně jeho mateřštinou jiný než český jazyk, měl by mu být ustanoven tlumočník. Pokud však účastník neprohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu, není tím porušeno právo účastníka řízení na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).
II. Nezákonným dovozem zboží podléhajícího dovoznímu clu do tuzemska vzniká celní dluh při dovozu [§ 239 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona] a celní úřad v takovémto případě vyměří clo a daň z přidané hodnoty ve smyslu § 43 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celní dluh nezaniká dodatečným prohlášením (po odhalení pašovaného zboží), že se jednalo pouze o tranzit přes území České republiky (§ 139 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona). Celní dluh zaniká propadnutím zboží ve prospěch státu [§ 283 písm. d) téhož zákona].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, čj. 6 A 17/2000-54)
Věc: Andrzej B. (Rakousko) proti Ministerstvu financí - generálnímu ředitelství cel o clo a daň z přidané hodnoty.
Oblastní celní úřad ve Znojmě dne 20.6. 1997 v mimoodvolacím řízení změnil rozhodnutí Celního úřadu Hatě a potvrdil celní výměr ze dne 29. 11. 1996, určující clo a daň z přidané hodnoty ve výši 650 442 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný však jeho odvolání dne 24. 1. 2000 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou u Vrchního soudu v Praze. Žalobce - polský občan trvale žijící v Rakousku - namítal, že správní řízení, ve kterém mu bylo vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty, proběhlo bez tlumočníka. Z rozhodnutí, jež bylo vydáno v češtině, pochopil žalobce pouze to, že částku musí zaplatit, jinak mu nebude zboží vráceno. Poučení v českém jazyce rovněž nerozuměl a teprve po uplynutí odvolací lhůty zjistil, že zboží přepravované v režimu tranzitu clu nepodléhá.
Podstatné je dále posouzení, zda existovala povinnost platit clo a daň z přidané hodnoty. Při vstupu na území České republiky žalobce hned po objevení mikroprocesorů deklaroval, že jde o zboží určené k dalšímu vývozu do Polska, nikoliv k realizaci na trhu v České republice. Celní orgán měl proto podle § 91 celního zákona přidělit zboží celně schválené určení v souladu s návrhem deklaranta. Protože se jednalo o zboží určené k průvozu přes území republiky, celní dluh podle § 238 odst. 1 písm. a) celního zákona vůbec nevznikl (ten může vzniknout až propuštěním do volného oběhu). Nepřidělením žádného statusu ve smyslu § 100 - § 128 celního zákona zboží ani nemohlo být do volného oběhu…
