4.6.7
K metodologii průběžného informování
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
NahoruMetodika indikace u denostupňové metody
U denostupňové metody, z její podstaty, je problém četnosti informování již vyřešen! Realizuje se měření teploty v bytech za účelem měření tepelné pohody několikrát za hodinu s přihlédnutím k aktuální venkovní teplotě. Průběžně se počítá aritmetický průměr naměřených hodnot na objektu a barevně lze rozlišit u každého konečného uživatele, zda je nad průměrem nebo pod průměrem měřené hodnoty celého domu. Příjemce služby vytápění by měl v rámci denostupňové metody mít i možnost zjistit, v jaké části rozptylu měřených hodnot se nachází. Naproti tomu srovnání měřených hodnot s předchozím srovnatelným obdobím je jednoduché, neboť průběžné výpočty se provádějí s aktuální venkovní teplotou a není třeba zavádět klimatizační faktor, který by upravoval data ve vztahu rozdílu velikosti meziročních venkovních teplot. Všechna potřebná data jsou v paměti měřicího systému a jsou k dispozici na veřejné síti jak správci dat poskytovatele služby, tak i příjemcům služby, a to prostřednictvím specifického jména a hesla.
Ze statistického souboru dat registrovaných denostupňovou metodou lze vyřešit vztah mezi úhradou (náklady) za vytápění a jejím určujícím parametrem - průměrnou teplotou dosaženou během zúčtovacího období. Vodítkem pro příslušnou úvahu je závislost mezi teplotou místnosti a úhradou za vytápění. K dané závislosti lze odvodit vzorec (rozhodovací funkci, přiřazenou dané výpočtové metodě), používaný firmou pro výpočet jednotlivých měrných úhrad spotřební složky nákladů v závislosti na průměrné teplotě vnitřního prostředí místnosti θi a průměrné externí (venkovní) teplotě θe:
NahoruSpecifika u bytových předávacích stanic
Součástí odběrného tepelného zařízení může být v jistém technickém řešení otopné soustavy (tzv. horizontálních rozvodů) bytová předávací stanice tepla (BPS). V posledních letech se u nové bytové výstavby a u rekonstrukcí bytových domů používají BPS. Řadí se mezi komfortní způsoby dodávky tepla. Topná voda je rozváděna v objektu až k jednotlivým bytům. Teprve v každém z bytů je připravována teplá voda a regulována topná voda podle potřeb uživatele bytu. Byty jsou opatřeny vlastním poměrovým měřením odebraného tepla. V každém bytě je odečítána pouze spotřeba studené vody a teplo odebrané bytovou stanicí. Oproti centralizovaným systémům tak odpadá instalace různých poměrových měřičů spotřeby, např. montovaných na každý radiátor, měřících jakési dílky, jejichž hodnotu se vlastník bytu dozví až z vyúčtování a instalace vodoměru teplé vody. V prostoru s bytovou předávací stanicí nelze jednoznačně odlišit měřením podíl tepla spotřebovaného na přípravu teplé vody od podílu tepla spotřebovaného na vytápění. Technické řešení vybavení každého bytu přístroji registrujícími dodávku tepelné energie v domě s bytovými předávacími stanicemi odpovídá podle názoru SEI požadavkům stanoveným v § 7 odst. 4 písm. g) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v rozsahu a způsobem podle prováděcí vyhlášky č. 194/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 237/2014 Sb. U realizované BPS se podle názoru SEI nejedná o centralizované poskytování teplé vody v domě. Povinnost osadit vodoměr na teplou vodu pro každý byt stanoví zákon u společné přípravy teplé vody v domě. V případě ohřevu teplé vody ve výměníku v BPS povinnost osazení vodoměru na TV není podle názoru SEI stanovena.
NahoruMetodika odečtu indikátorů
Problémem je shoda na způsobu informování na základě technických pomůcek v provedení indikátorů na otopných tělesech. Zpracování dat je spojeno i s úhradou nákladů na jejich formátování, přestože v důvodové zprávě k novele zákona o službách je uveden nulový náklad u poskytovatele služeb či příjemce služeb! Ve vztahu k indikaci (podle technických podmínek, deklarovaných či nedeklarovaných v podobě technických norem) a měření (ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii) je parametrem náměr Di zjišťované veličiny z indikace či měření. K posouzení individuálních rozdílů je vyhrazeno velikosti porovnatelného parametru, měrnému náměru
Hodnoty takto získaného odvozeného parametru z Di podělením velikosti otápěné plochy bytu jsou porovnatelné co do rozdílnosti tepelné pohody, posuzované k měrné spotřebě tepla. Úhrada za poskytnuté teplo se člení do dvou nákladových složek – základní a spotřební. O diferenciaci úhrad v domě tak rozhoduje vedle velikosti bytů (odvozuje se z ní platba v individuální úhradě tzv. základní složkou úhrady) spotřební složka úhrady, kde parametrem je náměr na přístroji registrujícím dodávku tepla. Lze odvodit z platných pravidel oceňování tepla, že právě velikost měrného náměru rozhoduje o diferenciaci úhrad za teplo. Proto pro informování o pozici konkrétního příjemce služby je zapotřebí nejen údaj o náměru a dílčím náměru, ale i posouzení rozdílu konkrétního di od vypočteného průměru ze všech těchto parametrů v dané zúčtovací jednotce. Důležitou průběžnou informací je pak rozdíl posuzovaný k jistému spodnímu a popř. i hornímu limitu, které jsou respektovány při výpočtu individuálních úhrad při vyúčtování. Je-li za spodní mezní hodnotu považována maximální odchylka od průměru měrné spotřeby tepla o 20 %, pak v průběžném informování si vůči větší odchylce od této spodní mezní hodnoty může v následné období příjemce služby vytápění dopřát větší teplotní standard (nevyplatí se šetřit), než praktikoval doposud. Podobně přesah přes průměr parametru se signálem pro úspornější hospodaření s teplem v bytě či nebytovém prostoru:
Lze odvodit, že hodnoty di lze porovnat s tabelovanou spodní mezí v závislosti na podílu základní a spotřební…
