Nález 116/2005 SbNU, sv.37, K naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoruK nepřípustnosti řešení civilních vztahů prostředky trestního práva
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 116
IV. ÚS 469/04
K naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru
K nepřípustnosti řešení civilních vztahů prostředky trestního práva
Právní situace týkající se užívacích práv nebyla jednoznačná, což zvýšilo nároky na odůvodnění naplnění znaku zavinění. Bylo třeba přesvědčivě odůvodnit, proč se stěžovatel nemohl ani domnívat, že jedná po právu. To vyplývá z kautel upínajících se k čl. 39 Listiny základních práv a svobod, vyžadujících, aby vina pachatele byla autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž mohl pachatel v době, kdy se ho dopouštěl, důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné, a to s ohledem na obsah tehdy účinného trestního zákona, nebo tam, kde je to třeba, s ohledem na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu obecných soudů.
Z ústavního hlediska totiž žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody a jen důsledné respektování principu „ultima ratio“ (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudcezpravodaj) - ze dne 2. června 2005 sp. zn. IV. ÚS 469/04 ve věci ústavní stížnosti P. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1066/2004, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2004 č. j. 11 To 435/2003-177, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 9. 2003 č. j. 16 T 40/2003-149, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1066/2004 bylo porušeno právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto usnesení se ruší.
Odůvodnění
I.
Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 30. 12. 2004 domáhal zrušení výše uvedeného usnesení, jímž bylo pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto dovolání, které podal v trestní věci, v níž byl jako spoluvlastník odsouzen pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, jehož se měl dopustit omezením užívacího práva druhé spoluvlastnice, své tehdejší manželky. Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo porušeno „jeho právo na obhajobu a právo domáhat se ochrany svých práv u soudu“ (čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; dále jen „Listina“). Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon o Ústavním soudu“) a splňovala i další formální…
