Nález 125/1996 SbNU, sv.6, K otázkám práva na spravedlivý proces
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 125
IV. ÚS 252/95
K otázkám práva na spravedlivý proces
1. V daňových věcech, které jsou již svojí podstatou zpravidla velmi složité a náročné, je většinou vyloučeno, aby soud podle § 250f občanského soudního řádu rozhodl bez jednání.
2. Úkolem Ústavního soudu není spekulovat nad tím, jaký by byl výsledek řízení, kdyby nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Nález
Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 25. listopadu 1996 sp. zn. IV. ÚS 252/95 ve věci ústavní stížnosti J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 7. 8. 1995 sp. zn. 29 Ca 393/94 o přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy ve věci daňové povinnosti.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 393/94-24 ze dne 7. 8. 1995 se zrušuje.
II. Odůvodnění
1. Dne 19. 10. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost J. M. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 1995 č. j. 29 Ca 393/94-24, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. FŘ 3171/230/94 ze dne 18. 10. 1994. Tímto rozhodnutím, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě, mu byla vyměřena daň podle pomůcek, a to ve smyslu § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Spolu s touto stížností byl podán návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 9 cit. zákona, a to v části vyjádřené slovy „nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván“. O tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem Pl. ÚS 38/95 z 24. 4. 1996, a to tak, že návrh zamítlo.
V průběhu řízení o vlastní ústavní stížnosti, které následovalo po výše uvedeném rozhodnutí pléna Ústavního soudu dospěl IV. senát k názoru, že ustanovení § 250f občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), jehož aplikací nastaly některé skutečnosti, které jsou předmětem ústavní stížnosti, je neústavní. Usnesením IV. ÚS 252/95 ze dne 13. 6. 1996 proto řízení přerušil a návrh na zrušení § 250f o.s.ř. předložil k rozhodnutí plénu. Plénum Ústavního soudu pak svým nálezem Pl. ÚS 18/96, ze dne 24. 9. 1996, rozhodlo, že se toto ustanovení zrušuje dnem 1. května 1997.
2. Pokud jde o vlastní ústavní stížnost, je třeba konstatovat, že její argumentace v mnoha bodech směšuje výhrady proti samotnému textu zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, konkrétně proti ustanovení § 31 odst. 9 tohoto zákona, o jehož ústavnosti již bylo plénem Ústavního soudu rozhodnuto, s výhradami proti samotnému správnímu rozhodnutí, resp. rozsudku soudu. Odhlédnuto od výhrad proti právnímu předpisu, vytýká ústavní stížnost správnímu orgánu, tedy správci daně, že tím, že požadoval prokázání „obsahové náležitosti dokladu č. FP 46/94/P ze dne 9. 3. 1994“, žádal něco, co nemá oporu v zákoně. Nevyhovění této výzvě pak vedlo k tomu, že mu daň byla stanovena za použití pomůcek ve smyslu § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. Takový postup správce daně považuje za účelový, diskriminující a ve své podstatě rozporný s citovaným zákonem. Dále pak považuje za rozporné se zákonem, je-li mu ukládána povinnost zkoumat, popř. si nechat dokladovat skutečnost, zda…
