Nález 131/1999 SbNU, sv.15, K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 131
II. ÚS 9/97
K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem
Výklad může být příčinou škody podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, jen jako součást autoritativního výroku orgánu veřejné moci, nikoli jako jím vyslovený názor v podobě jím vydané listiny. Je přitom věcí každého orgánu veřejné moci, aby předpis, který má aplikovat, posoudil a vyložil sám (autoritativní výklad), stejně jako další podklady, jejichž předložení je podmínkou vydání rozhodnutí. Jeho výsledek, pokud slouží jako podklad pro konečné rozhodnutí, pak může být napaden jen prostřednictvím napadení tohoto konečného rozhodnutí, což se v daném případě nestalo. Metodické pokyny jsou nejvýše formou výkladu po služební linii, který nemohl vázat státní notářství jako orgán, který nepodléhal Federálnímu ministerstvu financí, natož Správě pro věci majetkové a devizové.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. září 1999 sp. zn. II. ÚS 9/97 ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 4. 10. 1996 sp. zn. 18 Co 358/96 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 26. 3. 1996 sp. zn. 15 C 49/95 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby vůči České republice - Ministerstvu financí - o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu.
I. Výrok
Návrh se zamítá.
II. Odůvodnění
Dne 9. 1. 1997 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 1996 č. j. 18 Co 358/96-27, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 1996 č. j. 15 C 49/95-13. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal na vedlejším účastníku náhrady škody ve výši 5 556 392 Kč, způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu.
Skutková a právní stránka případu spočívala v tom, že stěžovatel se domáhal podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, vydání ideální 1/5 blíže specifikovaných nemovitostí, které přešly na stát výměrem Finančního odboru ONV v Praze 1 ze dne 8. 5. 1965 podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru. Jako devizový cizozemec byl povinen předložit potvrzení Správy pro věci majetkové a devizové, že uvedené nemovitosti nebyly vypořádány mezistátními dohodami, konkrétně Dohodou uzavřenou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kanady o vypořádání finančních otázek ze dne 18. 4. 1973. Stěžovatel nikdy vypořádán nebyl, jak potvrdila později i kanadská strana. Správa pro věci majetkové a devizové vydala přesně opačné sdělení ze dne 18. 7. 1991 č. 14/5770-rest./91-DP/.
Proto Státní notářství pro Prahu 1 svým rozhodnutím ze dne 5. 9. 1991 č. j. 1 RE 267/91-13 zamítlo návrh na registraci dohody o vydání předmětných nemovitostí. V listopadu 1994 se stěžovatel dověděl, že sdělení Správy pro věci majetkové a…
