Nález 154/2000 SbNU, sv.20, K bezdůvodnému obohacení získanému z užívání neoprávněné stavby
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 154
II. ÚS 325/2000
K bezdůvodnému obohacení získanému z užívání neoprávněné stavby
Pokud stavby byly zrealizovány již před uzavřením kupních smluv, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví státu, neexistuje překážka k vydání pozemků. Oprávněným osobám se vydávají pouze pozemky a nikoli stavby na nich postavené.
Ustanovení § 135c občanského zákoníku řeší případy, kdy stavebník postaví na pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv. neoprávněnou stavbu. Podle § 135c občanského zákoníku se tedy rozhoduje o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník stavby - neměl potřebné občanskoprávní povolení.
Byla-li stavba postavena bez stavebního povolení, jde o tzv. „černou“ stavbu, která je sankcionována předpisy stavebního práva.
Byla-li věc vydána oprávněné osobě, vznikl státu majetkový prospěch plněním bez právního důvodu tím, že nadále užívá stavbu. Jsou-li předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku - obohacení určitého subjektu a tomu odpovídající újma druhého a dále jeho bezdůvodnost - naplněny, mohla být ustanovení § 451 a násl. občanského zákoníku rovněž použita, a žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla tedy opodstatněná.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. října 2000 sp. zn. II. ÚS 325/2000 ve věci ústavní stížnosti B. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 23. 2. 2000 sp. zn. 13 Co 879/99, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné z 24. 5. 1999 sp. zn. 17 C 5/95 ohledně zamítnutí stěžovatelova návrhu na zaplacení peněžitých částek včetně úroku z prodlení.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000 č. j. 13 Co 879/99-89 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000 č. j. 13 Co 879/99-89, a to pro porušení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 24. 5. 1999 č. j. 17 C 5/95-45 připustil změnu návrhu, a dále rozhodl tak, že návrh, aby odpůrci (S. a ú. s. K.) byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli (stěžovateli) částku 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 299 Kč od 30. 11. 1994 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 299 Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se zamítá, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Karviné podal stěžovatel odvolání.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 2. 2000 č. j. 13 Co 879/99-89 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 1999 č. j. 17 C 5/95-45 v napadené části, a to v odstavci II. a III. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto tak, že návrh, aby odpůrci byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli částku 598 Kč s úrokem z prodlení…
