Nález 154/2004 SbNU, sv.35, K poučovací povinnosti souduK označení účastníka řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 154
III. ÚS 389/04
K poučovací povinnosti soudu
K označení účastníka řízení
Pokud procesní právní úkony účastníků řízení obsahují zjevnou nesprávnost, jejíž odstranění umožňuje rovněž odstranit nedostatek podmínek v řízení, přičemž konstatování této zjevnosti nevyžaduje procesní aktivitu soudu (např. dokazování), nutno účastníkům řízení dát příležitost tuto nesprávnost odstranit. Opakem tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 20. října 2004 sp. zn. III. ÚS 389/04 ve věci ústavní stížnosti K. F. S., a. s., proti usnesení Nejvyššího správního soudu z 15. 3. 2004 sp. zn. 6 A 151/2002, jímž byla odmítnuta žaloba J. S. F., a. s.
Výrok
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2004 č. j. 6 A 151/2002-57 se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 6. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2004 č. j. 6 A 151/2002-57, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 15. 3. 2004 č. j. 6 A 151/2002-57 Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) odmítl žalobu žalobce J. S. F., a. s., s odůvodněním, že není splněna jedna z podmínek řízení, a to způsobilost žalobce být účastníkem řízení, a tento nedostatek je neodstranitelný.
V odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že žalobce podal žalobu dne 5. 11. 2002 a označil se obchodním jménem J. S. F., a. s., i když z výpisů z obchodního registru Okresního soudu Bratislava 1, oddíl Sa, vložka č. 468/B zjistil, že jeho obchodní jméno již ode dne 1. 6. 2001 bylo K. F. S., a. s. Protože v době podání předmětné žaloby označení žalobce v této žalobě uvedenému žádný existující subjekt neodpovídal, přestože obchodní jméno je jedním z rozhodujících identifikačních znaků právnické osoby, Nejvyšší správní soud stěžovatelem podanou žalobu odmítl s odůvodněním, že není splněna jedna z podmínek řízení, a to způsobilost žalobce být účastníkem řízení, a tento nedostatek je neodstranitelný. Jestliže se totiž žalobce v žalobě označil jako neexistující subjekt, ale správně a úplně, nejednalo se podle Nejvyššího správního soudu o vadu, kterou by bylo možno odstranit postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že při podání správní žaloby postupoval v souladu s § 79 a 246c zákona č. 99/1963…
