Nález 181/1999 SbNU, sv.16, K ověření neplatnosti rozhodnutí vydaného v daňovém řízeníK jinému zásahu orgánu veřejné moci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 181
II. ÚS 31/99
K ověření neplatnosti rozhodnutí vydaného v daňovém řízení
K jinému zásahu orgánu veřejné moci
Podle § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, v případě, že v rozhodnutí chybí některá z ostatních základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejich obsahem, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má tato vada za následek neplatnost rozhodnutí. „Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal“.
Ve výroku rozhodnutí musí být tedy uvedeny (a zákonodárce uvedením množného čísla sledoval označení jak hmotněprávních, tak procesněprávních předpisů) právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno, v daném případě tedy jak zákon o dani z přidané hodnoty, tak i zákon o správě daní a poplatků, který byl pouze podkladem pro daňové řízení, a nikoli pro vyměření a doměření daně z přidané hodnoty. Daňovému orgánu proto nemůže být ponecháno na výběr uvedení pouze jednoho z příslušných právních předpisů na daňovém výměru a jeho nahrazením odkazem na číslo jednací zprávy o kontrole daní z přidané hodnoty, která navíc není součástí předmětného dodatečného platebního výměru, jako jeho součástí nemůže být ani na zadní straně výměru uvedený rozpis základu daně.
Ústavní soud k otázce lhůty, v níž příslušný správce daně ověří neplatnost dodatečného platebního výměru, odkazuje na nález Pl. ÚS 8/98 vyhlášený pod č. 300/1998 Sb., ze kterého vyplývá, že příslušný správce daně ověří neplatnost vydaného rozhodnutí ve lhůtě tří let podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. V opačném případě by mu po uplynutí zákonné tříleté lhůty od konce zdaňovacího období, v němž plátci daně vznikla povinnost podat daňové přiznání, odpadla možnost znovu vyměřit, resp. doměřit příslušnou daň.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 15. prosince 1999 sp. zn. II. ÚS 31/99 ve věci ústavní stížnosti E., v. o. s., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Finančního úřadu Ostrava II - spočívajícím v nevydání rozhodnutí o ověření neplatnosti dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty.
I. Výrok
Finančnímu úřadu Ostrava II se přikazuje, aby zahájil řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti dodatečného platebního výměru ze dne 2. 8. 1995 č. j. FÚ/15319/930/95/Žu.
II. Odůvodnění
Dne 21. 1. 1999 obdržel Ústavní soud podání označené jako „ústavní stížnost podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů“, z důvodů porušení práva stěžovatele obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Vzhledem k tomu, že z podání nebylo zřejmé, co je předmětem ústavní stížnosti, vyzval Ústavní soud stěžovatele k doplnění a úpravě návrhu.
Dne 3. 11. 1999 byla shora uvedená ústavní stížnost doplněna v tom smyslu, že podání lze chápat jako ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, kterého se měl Finanční úřad Ostrava II jako správce daně z přidané hodnoty dopustit tím, že nevydal rozhodnutí, jímž by ověřil neplatnost dodatečného platebního výměru na daň z…
