Nález 183/2004 SbNU, sv.35, K autonomii vůle a k volnosti uzavírání smluv
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 183
I. ÚS 670/02
K autonomii vůle a k volnosti uzavírání smluv
Autonomie vůle, specificky ztělesněná autonomií smluvní, tj. ve volnosti uzavírání smluv, nemůže znamenat pouze volnost výběru typů smluv, výběru smluvního partnera, utváření obsahu smluv, volnosti formy, ale znamená i možnost svobodně se dohodnout na zániku smluvního vztahu a na případných následcích dohody o zrušení smlouvy.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů - ze dne 7. prosince 2004 sp. zn. I. ÚS 670/02 ve věci ústavní stížnosti A. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 16. 8. 2002 sp. zn. 51 Co 178/2002 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 15. 11. 2001 sp. zn. 42 C 241/98, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi peněžitou částku.
Výrok
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2002 č. j. 51 Co 178/2002-115 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2001 č. j. 42 C 241/98-93 bylo zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2002 č. j. 51 Co 178/2002-115 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2001 č. j. 42 C 241/98-93 se zrušují.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností, podanou na poště dne 20. 11. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) a Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „obvodní soud“). Ve stížnosti uvedl, že uzavřel dne 26. 3. 1997 s Ing. P. Š. (dále jen „vedlejší účastník“) jako objednatelem smlouvu o dílo (položení dřevěných vlysů - parket na betonovou podlahu v bytě vedlejšího účastníka) podle § 631-656 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „ObčZ“). Cena díla byla ujednána ve výši 215 000 Kč. Vedlejší účastník zaplatil stěžovateli zálohu ve výši 189 500 Kč. Týden po jejich položení se při obrušování vlysy začaly uvolňovat a odlepovat. Stěžovatel vlysy nalepil znovu, poté se celá podlaha začala vlnit a odlepovaly se i další vlysy, částečně i s betonem. Na základě dohody s vedlejším účastníkem stěžovatel vlysy z větší části podlahy demontoval a vlysy zůstaly položeny jen na ploše 9,2 m2. Dne 18. 8. 1997 se stěžovatel s vedlejším účastníkem písemně dohodli na zrušení shora uvedené smlouvy o dílo s tím, že se rozhodli bez výhrad respektovat názor Státního zkušebního ústavu stavebního a technického o příčině odlepení vlysů. V případě jednoznačného zavinění stěžovatele se stěžovatel zavázal zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 189 500 Kč. Zkušební ústav v posudku konstatoval, že podlaha je zcela nevyhovující pro jakoukoli úpravu. K odlepení vlysů tedy podle stěžovatele nedošlo jeho vinou, a to ani z nedbalosti, proto vedlejšímu účastníkovi nevznikl nárok na zaplacení a smlouva o dílo byla bez dalšího zrušena.
Následně vedlejší účastník podal proti stěžovateli…
