Nález 190/2001 SbNU, sv.24, K právu na obhajobuK institutu nutné obhajoby
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 190
IV. ÚS 561/01
K právu na obhajobu
K institutu nutné obhajoby
Institut nutné obhajoby je jedním z prostředků, jimiž je zajišťováno ústavně zaručené právo na obhajobu [čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)]. Toto právo je dovoditelné i z čl. 37 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, přičemž právní pomoc se vztahuje na všechny fáze řízení a nepochybně zahrnuje i právní pomoc při podávání opravných prostředků.
Pokud taková právní pomoc v důsledku postupu obecného soudu prvního stupně [který, ač se jednalo o případ nutné obhajoby podle § 36a odst. l písm. c) trestního řádu, obhájce neustanovil] poskytnuta nebyla, musel Ústavní soud tento postup hodnotit jako porušující jak čl. 37 odst. 2 Listiny, tak i čl. 40 odst. 3 Listiny.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 3. prosince 2001 sp. zn. IV. ÚS 561/01 ve věci ústavní stížnosti R. T. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 7. 8. 2001 sp. zn. 10 To 334/2001 o zamítnutí stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Příbrami z 18. 6. 2001 sp. zn. PP 230/98, jímž byl stěžovateli nařízen výkon zbytku trestu.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2001 č. j. 10 To 334/2001-118 a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 6. 2001 č. j. PP 230/98-108 se zrušují.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jejichž postupem podle jeho tvrzení byla porušena práva zaručovaná čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Jak Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. PP 230/98, byl stěžovatel jako odsouzený usnesením Okresního soudu v Příbrami sp. zn. PP 230/98 ze dne 19. 1. 1999 podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání 5 let z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání dvou let uložen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 3 T 133/97 ze dne 9. 7. 1997 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 878/97 ze dne 6. 1. 1998. Ve stanovené zkušební době spáchal trestný čin opilství, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 6. 1999, a s ohledem především na toto zjištění pak Okresní soud v Příbrami dospěl k závěru, že stěžovatel zmařil naplnění předpokladů, za kterých byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn, a proto usnesením ze dne 18. 6. 2001 č. j. PP 230/98-108 nařídil stěžovateli výkon zbytku trestu. Učinil tak ve veřejném zasedání, a v tomto řízení stěžovatel obhájce neměl, sám si jej nezvolil a ani mu soudem nebyl ustanoven. Stížnost, kterou stěžovatel proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal, byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2001 č. j. 10 To 334/2001-118 jako opožděná. Tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že usnesení soudu prvního stupně bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání, kterému byl stěžovatel přítomen, přitom po poučení o právu stížnosti uvedl, že se zatím…
