Nález 21/2001 SbNU, sv.21, K postavení České republiky po zániku České a Slovenské Federativní republikyK sukcesi států a k jejímu dopadu na vztahy k jednotlivcům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 21

II. ÚS 214/98

K postavení České republiky po zániku České a Slovenské Federativní republiky
K sukcesi států a k jejímu dopadu na vztahy k jednotlivcům

Účastník řízení neprokázal existenci svého vlastnického práva, jehož ochrany se ústavní stížností dovolává. Pokud se účastník domnívá, že skutečnosti týkající se jeho vlastnického práva k mzdovým prostředkům je možné prokázat, měl tak učinit již v řízení před obecnými soudy v souladu se zásadou „vigilantibus iura“ (nechť si každý střeží svá práva). Nelze souhlasit s názorem, že soudy byly v dané věci ex officio povinny provádět důkazy a zjišťovat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

Česká republika není pokračovatelem Československa, ale pouze nástupnickým státem, na nějž přecházejí práva a povinnosti státu-předchůdce (České a Slovenské Federativní republiky) v souladu s normami mezinárodního práva o sukcesi státu v rozsahu, který mezinárodní právo vymezuje. České republice nevyplývá z obecného mezinárodního práva žádná povinnost převzít případné závazky jiného státu, byť svého předchůdce, vůči jednotlivci, jenž nebyl v okamžiku sukcese nijak efektivně spjat s jeho územím a jehož nárok byl založen na předpisech služební (veřejnoprávní) povahy. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o přechodu práv a povinností ze skončení služebních poměrů policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie a vojáků z povolání vojsk Ministerstva vnitra ze dne 14. 1. 1994, jež byla inkorporována do českého práva, reflektuje v plném rozsahu platné mezinárodní právo, podle něhož Česká republika ani Slovenská republika nejsou pokračovateli existence Československa a nepřebírají všechny závazky svého předchůdce. V souladu s doktrínou tzv. nabytých práv respektují tato práva ve vztahu k policistům, kteří mají v okamžiku sukcese úzký faktický vztah k jejich území (mají na něm trvalé bydliště). Nemohou však převzít závazky, jež jiný, zaniklý subjekt mezinárodního práva případně měl v minulosti k příslušníkům svých ozbrojených bezpečnostních sborů, kteří ovšem v okamžiku sukcese nepodléhají jejich vlastní jurisdikci.

Pasivní legitimace je předpokladem procesní způsobilosti být účastníkem soudního řízení. Jelikož pasivní legitimací žalovaný před obecnými soudy nedisponoval, měly tyto soudy řízení v jeho věci zastavit.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 30. ledna 2001 sp. zn. II. ÚS 214/98 ve věci ústavní stížnosti B. A. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 27. 1. 1997 sp. zn. 5 C 32/94 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 16. 1. 1998 sp. zn. 18 Co 514/97, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, jíž se domáhal zaplacení, resp. vydání neoprávněného majetkového prospěchu.