Nález 41/1997 SbNU, sv.7, K právnímu institutu „ústavní výchova“
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 41
Pl. ÚS 31/96
K právnímu institutu „ústavní výchova“
Článek 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Posuzováno z pohledu tohoto článku Úmluvy o právech dítěte pak nelze považovat za zájmu dítěte přiměřenou a vhodnou takovou formu řešení, která kriminalizuje mladistvého, který se nedokáže vyrovnat s nařízenou ústavní výchovou. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že řešit případy porušení, jednoznačně v zájmu nezletilého nařízené ústavní výchovy, trestněprávními prostředky, tak jak to činilo v napadené části ustanovení § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona, aniž by navíc jakkoliv rozlišovalo a bralo v úvahu různé důvody vedoucí k nařízení ústavní výchovy - a to i při vědomí zvláštní úpravy trestního zákona vztahující se na mladistvé - je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
Nález
pléna Ústavního soudu ze dne 9. dubna 1997 sp. zn. Pl. ÚS 31/96 ve věci návrhu Okresního soudu v Kutné Hoře na zrušení části ustanovení § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění (nález byl vyhlášen pod č. 103/1997 Sb.).
I. Výrok
Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje část ustanovení § 171 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřená slovem „ústavní“.
Ve zbývající části, pokud bylo navrhováno zpětné zrušení části tohoto ustanovení ke dni 1. září 1995, se návrh zamítá.
II. Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 21. října 1996 návrh Okresního soudu v Kutné Hoře na zrušení části ustanovení § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění, vyjádřené slovem „ústavní“. Uvedený soud projednává pod sp. zn. 6 T 13/96 trestní věc proti obžalovanému, mladistvému P. H., nar. 9. května 1979, svěřenci Výchovného ústavu mládeže Kamenná Lhota, na kterého byla podána obžaloba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 26. září 1995 odjel z ústavu na dovolenou s termínem návratu do 20 hodin dne 28. září 1995, přičemž ve stanovené lhůtě se do ústavu nevrátil, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. listopadu 1986 sp. zn. P 514/78 mu byla nařízena ústavní výchova, čímž se dle obžaloby měl dopustit závažného jednání, aby zmařil účel ústavní výchovy, která mu byla soudem uložena.
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 19. září 1996 trestní stíhání vedené proti mladistvému P. H. podle § 224 odst. 5 trestního řádu přerušil, když se v podstatě ztotožnil s argumentací obhájce obžalovaného o protiústavnosti ustanovení § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona v té jeho části, podle níž je trestné i maření účelu ústavní výchovy.
V odůvodnění svého návrhu Okresní soud v Kutné Hoře uvedl, že vychází především z toho, že ve smyslu ustanovení čl. 9 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „Úmluva“) je možno dítě oddělit od jeho rodičů proti jejich vůli pouze v případě, že je takovéto…
