Nález 58/2004 SbNU, sv.33, K dokazování v trestním řízeníK tzv. opomenutým důkazům
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 58
IV. ÚS 802/02
K dokazování v trestním řízení
K tzv. opomenutým důkazům
Ústavní soud již judikoval, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní; soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených důkazních návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (sp. zn. III. ÚS 51/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 57). Nelze požadovat po stěžovateli, aby při navrhování důkazů měl více povinností než státní zástupce.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu)* ze dne 21. dubna 2004 sp. zn. IV. ÚS 802/02 ve věci ústavní stížnosti R. Ř. proti usnesení Nejvyššího soudu z 12. 11. 2002 sp. zn. 3 Tdo 883/2002 o odmítnutí dovolání, proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 15. 5. 2002 sp. zn. 6 To 214/2002 o zamítnutí odvolání a proti rozsudku Okresního soudu v Chebu z 20. 2. 2002 sp. zn. 4 T 165/2001, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. listopadu 2002 sp. zn. 3 Tdo 883/2002, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. května 2002 sp. zn. 6 To 214/2002 a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 20. února 2002 sp. zn. 4 T 165/2001 se zrušují.
Odůvodnění
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu a tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho základních lidských práv podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že po seznámení s výsledky vyšetřování podal žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele, která obsahovala i důkazní návrhy. Tato žádost měla být státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Chebu doručena až po podání obžaloby na stěžovatele. Proto státní zástupce stěžovatele informoval o tom, že jeho podání bylo postoupeno Okresnímu soudu v Chebu jako návrh na provedení důkazů a vyjádření k obhajobě. Stěžovatel byl na základě tohoto sdělení přesvědčen o tom, že o jeho důkazních návrzích bude…
