Nález 59/1996 SbNU, sv.5, Ke kogentní povaze ustanovení dosud platného zákoníku práce
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 59
I. ÚS 27/96
Ke kogentní povaze ustanovení dosud platného zákoníku práce
Teorie i praxe vycházejí z myšlenky, že zákoník práce má zásadně kogentní povahu. To - mimo jiné - znamená, že účastníci pracovněprávních vztahů mohou uzavřít jen ty smlouvy, které jsou typově upraveny (nebo alespoň předvídány) pracovněprávními předpisy, a že jejich smluvní volnost se uplatní jen tam, kde to pracovněprávní předpisy umožňují. Kogentní povaha zákoníku práce vyplývá i z jeho ust. § 244 odst. 1, podle něhož je smlouva (dohoda) sjednaná podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů uzavřena, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu. Zákoník práce tedy předpokládá uzavření smluv (dohod) „podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů“ a neobsahuje takové ustanovení jako např. občanský zákoník v § 51 (nepojmenované smlouvy). Právě v zásadně kogentní povaze pracovněprávních předpisů lze spatřovat jeden z podstatných rozdílů mezi nimi a předpisy občanskoprávními. V případě, že pracovněprávní předpisy účastníkům pracovněprávních vztahů neumožňují odchylnou úpravu vzájemných práv a povinností, je třeba to, co těmto předpisům nevyhovuje, považovat za zakázané. Tato kogentnost má své místo i v současné době, neboť - i při rovnosti obou účastníků pracovněprávního vztahu před zákonem - zaměstnavatel je a bude i nadále pars potentior, takže ochrana zaměstnanců i touto formou má své opodstatnění.
Nález
Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 2. července 1996 sp. zn. I. ÚS 27/96 ve věci ústavní stížnosti O., a.s., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 19. 10. 1995 sp. zn. 16 Co 422/95, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 20. 6. 1995 sp. zn. 40 C 96/95 o vydání bezdůvodného obohacení.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 40 C 96/95 z 20. 6. 1995, a to z důvodu porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv a svobod, obsažených především v čl. 2 odst. 3 a v čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Ing. P.S. se u okresního a krajského soudu domáhal vydání rozhodnutí, aby mu stěžovatel, O., a.s., zaplatil částku 75000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodňoval tím, že mezi ním a stěžovatelem byla dne 30. 12. 1992 uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou s dnem nástupu do práce 4. 1. 1993. Dne 1. 1. 1993 došlo mezi stěžovatelem a ing. P.S. k uzavření smlouvy pod názvem „Zástavní smlouva - kauce“. Na základě této smlouvy byla téhož dne dohodnutá kauce (75000 Kč) předána stěžovateli. Tato kauce byla podle části II. bod 1 „Zástavní smlouvy - kauce“ podmínkou pro uzavření pracovní smlouvy, přičemž ke ztrátě nároku ing. P.S. na kauci mělo podle této smlouvy dojít v případě, kdy by ze strany pracovníka (ing. P.S.) nebyla závažným způsobem dodržena sjednaná ustanovení uvedená v pracovní smlouvě. Kauce měla být vrácena pouze v případech uplynutí sjednané doby pracovního poměru uvedené v pracovní smlouvě; po…
