Nález 75/1998 SbNU, sv.11, K restituci movitého majetku podle zákona č. 87/1991 Sb.
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 75
II. ÚS 192/97
K restituci movitého majetku podle zákona č. 87/1991 Sb.
U druhově určených věcí, jež nelze vzhledem k jejich povaze individualizovat, je vindikační žaloba vyloučena. Avšak ani zákon č. 87/1991 Sb., jenž podle ustanovení § 1 odst. 2 upravuje též podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, vydání věcí takto určených neumožňuje. Tento závěr vyplývá, podle názoru Ústavního soudu, nejen z preambule zákona č. 87/1991 Sb., jež stanoví jeho meze pouze na zmírnění některých majetkových a jiných křivd, ale i z jeho ustanovení § 5 odst. 1, jež vydání peněz vylučuje. K tomuto závěru dospěl Ústavní soud i výkladem ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. limitujícího v případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., popř. na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, vyplacenou náhradu částkou 60 000 Kč. Stručně vyjádřeno, buď zde určitá věc, u které přichází v úvahu možnost jejího vydání, je, a potom se lze domáhat, za podmínek uvedených v ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb., jejího vydání, nebo taková věc zde již není nebo ji nelze vydat, a potom oprávněné osobě přísluší pouze náhrada uvedená v ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb. Tento názor byl judikován v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 166/95 ze 17. října 1995.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. června 1998 sp. zn. II. ÚS 192/97 ve věci ústavní stížnosti M. Š. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 z 1. 11. 1996 sp. zn. 15 C 165/95 a Městského soudu v Praze z 9. 4. 1997 sp. zn. 13 Co 125/97 o zamítnutí žaloby na restituci movitého majetku.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 1996 č. j. 15 C 165/95-49 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1997 č. j. 13 Co 125/97-64, kterým byl tento rozsudek potvrzen.
Napadenými rozsudky byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se jako oprávněná osoba podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, domáhal navrácení movitých věcí, které v souvislosti s trestním řízením proti jeho otci M. Š. podle rozsudku Okresního soudu trestního v Praze ze dne 2. dubna 1952 sp. zn. 2 T 5/52 propadly ve prospěch státu. Jednalo se o vydání 513,6 g platiny, 2 214,15 g zlata, 45 325,60 g stříbra, 2 468 g platných stříbrných mincí, 74 prstenů s brilianty, 27 párů náušnic s brilianty, 8 náramků, 6 hodinek a další věci uvedené v žalobním seznamu.
Tento trestní rozsudek byl zrušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 2. 1991 sp. zn. 2 Rt 555/91 a trestní stíhání proti stěžovatelovu otci bylo zastaveno.
Stěžovatel omezil ústavní stížnost pouze na vydání zlata, stříbra a platiny.
V rozsudku soudu prvého stupně je uveden i realizační spis č. 1480 bývalého finančního referátu ONV Praha 12, ze…
