Nález 76/1998 SbNU, sv.11, K zásadám spravedlivého procesu v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 76
II. ÚS 271/97
K zásadám spravedlivého procesu v trestním řízení
Svědecké výpovědi, které navíc mají klíčový význam pro rozhodnutí o vině a trestu, uskutečněné v nepřítomnosti obviněného, tedy aniž měl možnost realizovat své právo klást otázky podle § 215 odst. 1 trestního řádu, zakládají porušení práva chráněného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo nejen aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, ale také v jeho přítomnosti.
Postupem podle § 185 odst. 2 trestního řádu, který je v systému trestního řádu vázán na předběžné projednání obžaloby, nelze provádět důkazy vztahující se k otázce viny.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. června 1998 sp. zn. II. ÚS 271/97 ve věci ústavní stížnosti N. C. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 12. 1996 sp. zn. 10 T 16/95 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze z 29. 5. 1997 sp. zn. 2 To 26/97 o odsouzení za trestný čin loupeže.
I. Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 To 26/97 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 1996 sp. zn. 10 T 16/95 se zrušují.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, 38 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) domáhal zrušení uvedených rozhodnutí, kterými byl uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen „tr. zákon“) spáchaným ve spolupachatelství, jehož se měl dopustit tak, že s obžalovaným L. S. a dalším spolupachatelem, jehož totožnost dosud nebyla zjištěna, dne 2. 3. 1995 kolem 18. 25 hod. v úmyslu zmocnit se osobního motorového vozidla tovární značky Opel Frontera sport KA-HP 510 MPZ D v hodnotě 548 000 Kč, jehož majitelem je občan SRN H. P., pod nepravou záminkou přiměli poškozeného občana SRN O. S. ke společné jízdě tímto vozidlem od Slovanského domu v Praze 1 do Prahy 6, kde na přesně nezjištěném místě obžalovaný L. S. vyzval poškozeného k zastavení vozidla, poté obžalovaný N. C. zezadu chytil poškozeného za vlasy a přiložil mu na krk blíže nezjištěný ostrý hrotnatý předmět, po zmocnění se klíčů a dokladů od vozidla obžalovaný L. S. poškozeného z vozidla vystrčil, poškozený utekl a oba obžalovaní spolu s dalším spolupachatelem, jehož totožnost nebyla zjištěna, s vozidlem ujeli a odstavili je v blízkosti bydliště obžalovaného N. C., kde bylo vozidlo zajištěno policejními orgány. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. V odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že o vině bylo rozhodnuto na základě jediného přímého důkazu, a to svědecké výpovědi poškozeného O. S. učiněné 17. 5. 1996 a 15. 7. 1996, která však byla uskutečněna bez přítomnosti obžalovaného, mimo hlavní líčení, čímž byl obžalovaný zbaven práva klást otázky zakotveného v § 215 trestního řádu, (dále jen „tr. řád“), které je součástí práva na obhajobu. Na tomto závěru dle stěžovatele nemůže nic změnit skutečnost, že při výslechu byla přítomna jeho obhájkyně, a to proto, že se jedná o samostatné a…
