7.2.13
Odstupné za uvolnění bytu z pohledu daně z příjmů
Ing. Zdeněk Morávek
V následujícím příspěvku bychom se zabývali daňovými konsekvencemi odstupného přijatého v souvislosti s uvolněním bytu. V případě obdržení příjmu tohoto charakteru je vždy vhodné nejdříve zkoumat, zda se nejedná o příjem osvobozený od daně.
Nejdříve stručně zrekapitulujme, že příjmy osvobozenými od daně z příjmů na straně poplatníků fyzických osob, které jsou přijaté v souvislosti s prodejem či postoupením nemovité věci, jsou vymezeny v § 4 odst. 1 písm. a), b) a v) zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP").
Prvním případem osvobozeného příjmu je příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem, v případě těchto nemovitých věcí je tedy základní podmínkou osvobození existence bydliště poplatníka v této nemovité věci po stanovenou dobu nejméně dvou let, a to bezprostředně před prodejem.
Druhým případem osvobozeného příjmu je příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem, pokud se na tento příjem nevztahuje osvobození výše uvedené, a to za podmínky, že doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim přesáhne dobu pěti let. V tomto případě je tedy pro uplatnění osvobození rozhodující doba mezi nabytím a prodejem nemovité věci.
A poslední případ možného osvobození příjmu z prodeje nemovité věci je upraven v § 4 odst. 1 písm. v) ZDP, od daně je osvobozen příjem získaný formou nabytí vlastnictví k jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, jako náhrady za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru. Podmínky osvobození jsou v tomto případě vázány na konkrétní případy jednotek, které nezahrnují jiný než konkrétně vymezený nebytový prostor. V tomto případě se tedy jedná o podobu nepeněžního příjmu, kdy dochází k výměně bytových jednotek.
Dále je osvobozena náhrada (odstupné) za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, vyplacená uživateli této jednotky nebo bytu za podmínky, že poplatník náhradu (odstupné) použil nebo použije na uspokojení vlastní bytové potřeby nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž náhradu (odstupné) přijal; tento příjem je osvobozen i v případě, že částku odpovídající náhradě (odstupnému) vynaložil na obstarání vlastní bytové potřeby v době jednoho roku před jejím obdržením. Osvobození je tedy v tomto případě vázáno na použití získaného příjmu na uspokojení bytové potřeby poplatníka, přičemž i v tomto případě se bytovou potřebou rozumí § 15 odst. 3 ZDP. Současně je toto použití časově omezeno, a to na období jednoho roku po obdržení a jednoho roku před obdržením tohoto příjmu. Jestliže poplatník uplatní na stanovené účely pouze část získaných prostředků, bude osvobození uplatněno pouze v poměrné výši odpovídající takto vynaloženým prostředkům.
Poplatník v listopadu 2019 obdržel odstupné za uvolnění bytu ve výši 300 000 Kč, byt uvolnil a přestěhoval se k přítelkyni. Následně v únoru 2021 uhradil zálohu na stavbu rodinného domu ve výši 450 000 Kč.
V tomto případě je sice splněn účel použití získaného odstupného, nicméně není splněna časová podmínka, protože příjmy nejsou použity do konce roku následujícího po roce, ve kterém byl příjem obdržen.
ZDP současně ukládá poplatníkovi povinnost přijetí náhrady (odstupného) oznámit správci daně do konce zdaňovacího období, ve kterém k jejímu přijetí došlo, nejedná se ovšem o nutnou podmínku osvobození. Případným neoznámením tak nedochází k zániku nároku na osvobození, nicméně jedná se o nesplnění povinnosti nepeněžní povahy, které správce daně může postihnout podle § 247a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
