Použitelnost rozsudku NS z 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 za současné právní úpravy bytového spoluvlastnictví v NOZ

3.6.1.1

Použitelnost rozsudku NS z 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 za současné právní úpravy bytového spoluvlastnictví v NOZ

JUDr. Jiří Čáp

Uvedený judikát pravděpodobně vycházel, mimo jiné, také ze skutečnosti, že v době jeho vydání (přede dnem nabytí účinnosti NOZ a ZOK), byla v obchodním zákoníku (dále jen "ObchZ") výslovně uvedena možnost zastoupení společníka společnosti s ručením omezeným, dále akcionáře akciové společnosti a také člena družstva, tj. nechat se zastoupit na valné hromadě společnosti, resp. na členské schůzi družstva (v § 126 ObchZ pro společníky s.r.o., v § 184 odst. 1 ObchZ pro akcionáře a.s., dále v § 240 ObchZ pro členy družstva) – pozn.: Podobně jako tomu je v současném ZOK, zatímco v případě právní úpravy SVJ v ZOVB (nyní v ustanoveních NOZ o bytovém spoluvlastnictví) obdobná úprava není zahrnuta.

V odůvodnění rozsudku tedy NS připustil, že samotné hlasování na shromáždění je právním úkonem (právním jednáním), avšak samotná účast na tomto shromáždění právním úkonem (právním jednáním) není. Z toho také soud dovodil, že k samotné účasti na shromáždění nelze udělit plnou moc k zastoupení při právním úkonu podle ustanovení tehdejšího obč. zák. (pozn.: po 1. 1. 2014 je pojem "právní úkon" nahrazen v NOZ pojmem "právní jednání").

Z těchto závěrů pak soud dovodil, že nejde-li v případě plné moci k zastoupení při účasti na shromáždění o plnou moc k zastoupení při právním úkonu (dnes podle NOZ při právním jednání), jde o jiný druh plné moci s širším zmocněním než pouze k právnímu úkonu (dnes podle NOZ k právnímu jednání) za zastoupeného.

K tomu se v odborné veřejnosti v návaznosti na tento judikát přijalo většinou stanovisko pro praxi v tom smyslu, že plná moc k účasti na shromáždění SVJ je s ohledem na tento rozsudek plnou mocí svého druhu, a je třeba, aby z textu takové plné moci výslovně plynulo, že zmocnitel zmocňuje k účasti na shromáždění toho kterého SVJ a k výkonu veškerých práv vlastníka jednotky na tomto shromáždění, včetně hlasování.

Byť se již za účinnosti ZOVB objevovaly ve vztahu k uvedenému judikátu také názory v tom smyslu, že záměrem legislativy (tím, že nebylo v ZOVB zmíněno právo vlastníků nechat se na shromáždění zastoupit) nebylo vlastníkům jednotek toto právo na zastoupení nepřiznat, a proto by se toto právo vlastníků jednotek mělo v zákoně uvést. Bohužel, při přípravách zahrnutí právní úpravy vlastnictví bytů (bytového spoluvlastnictví) do ustanovení NOZ se k podobným stanoviskům nepřihlédlo, a na rozdíl od ZOK se i nadále v NOZ právo vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění nezmiňuje. Přitom i při posouzení přiměřeného použití ustanovení o spolku v NOZ pro SVJ podle § 1221 NOZ (v případech, kdy nevyplývá z ustanovení NOZ o SVJ něco jiného), nelze v ustanoveních o členské schůzi spolku (§ 248 a násl. NOZ) nalézt jakékoliv ustanovení, které by naznačovalo možnost zastoupení člena SVJ na shromáždění zmocněncem na základě plné moci. Také v základních ustanoveních o orgánech právnické osoby v NOZ (zejména § 151 - § 160 NOZ) nebo v základních ustanoveních NOZ o korporaci (§ 210 - § 213 NOZ) není o těchto záležitostech zmínka.

Lze proto činit závěr, že zmiňovaný judikát je použitelný rovněž po 1. lednu 2014 za účinnosti NOZ, zejména s ohledem na dále uvedené skutečnosti:

• Ustanovení o zastoupení na základě plné moci (§ 436 - § 449 NOZ) v zásadě vycházejí z obdobných principů, jako tomu bylo v § 31 a násl. předchozího občanského zákoníku.

• V současné právní úpravě shromáždění v rámci ustanovení NOZ o bytovém spoluvlastnictví (§ 1206 a násl. NOZ), ale ani v jiných ustanoveních NOZ o bytovém spoluvlastnictví, anebo v jiných ustanoveních NOZ, není žádné ustanovení, z něhož by výslovně vyplývala možnost vlastníka jednotky - člena SVJ nechat se zastoupit na shromáždění, a jde tedy o obdobný právní stav jako v době vydání uvedeného judikátu v r. 2012.

• Naproti tomu, i nadále po 1. 1. 2014, shodně jako v době před rekodifikací soukromého práva (tehdy ve vztahu mezi právní úpravou v zákoně o vlastnictví bytů a právní úpravou v obchodním zákoníku), jde o rozdílné legislativní řešení v NOZ oproti právní úpravě v zákoně o obchodních korporacích v tom smyslu, že v zákoně o obchodních korporacích je možnost zastupování společníka společnosti s ručením omezeným, nebo akcionáře akciové společnosti, anebo člena družstva na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu těchto obchodních korporací výslovně upravena (shodně jako tomu bylo za účinnosti předchozího obchodního zákoníku), zatímco v NOZ podobná právní úprava v rámci ustanovení o bytovém spoluvlastnictví chybí (shodně jako za účinnosti ZOVB). Přitom společenská smlouva nebo stanovy uvedených obchodních korporací jsou ustanoveními ZOK v této záležitosti vázány (takže společník či člen má právo nechat se na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu těchto obchodních korporací zastoupit, aniž by to bylo výslovně uvedeno ve společenské smlouvě či ve stanovách, přičemž společenská smlouva nebo stanovy nemohou toto právo společníka či člena vyloučit či omezit oproti zákonu.

Jestliže v současné právní úpravě bytového spoluvlastnictví v NOZ a v současném zákoně o obchodních korporacích je v zásadě ve vztahu k zastupování na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu SVJ a na jednání a rozhodování nejvyšších orgánu v ZOK uvedených obchodních korporacích zachována rozdílná právní úprava, jako tomu bylo v době vydání uvedeného judikátu v r. 2012, a existuje za současné právní úpravy v této záležitosti v podstatě shodné právní prostředí jako v době vydání judikátu, lze dospět k závěru, že je uvedený judikát z r. 2012 použitelný také po 1, 1. 2014, tedy po nabytí účinnosti příslušných zákonů představujících rekodifikaci soukromého práva (jmenovitě v této záležitosti po nabytí účinnosti NOZ a ZOK).

S ohledem na uvedené lze z hlediska uvedeného judikátu zaznamenat uplatnění doktríny výlučně osobní účasti člena korporace při jednání a rozhodování jejího nejvyššího orgánu, nestanoví-li zákon jinak. Přitom SVJ je právnickou osobou korporativního typu (nikoliv však typu obchodní korporace) ve smyslu základních ustanovení o korporaci v § 210 - § 213 NOZ. Uplatnění této doktríny osobní účasti společníka či člena korporace na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu, pokud zákon nestanoví výslovně právo společníka či člena korporace nechat se zastoupit na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu zmocněncem na základě plné moci, současně připouští ve smyslu uvedeného judikátu (který lze zřejmě v tomto směru ve vztahu ke korporacím zevšeobecnit), aby v zakladatelském právním jednání (ve společenské smlouvě, ve stanovách apod.) byla upravena možnost zastoupení člena korporace na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu spolu s podmínkami pro toto zastoupení (anebo naopak, aby byla výslovnými…