č. 4218/2021 Sb. NSS, Daňové řízení: lhůta pro placení daně po zápisu zástavního práva do veřejného registru; šestiletá prekluzivní lhůta pro placení daně
č. 4218/2021 Sb. NSS
Daňové řízení: lhůta pro placení daně po zápisu zástavního práva do veřejného registru; šestiletá prekluzivní lhůta pro placení daně
k § 160 odst. 1, 3, 5 a 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákonů č. 458/2011 Sb. a č. 344/2013 Sb. (v textu jen „daňový řád“)
I. Ustanovení § 160 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nelze vykládat tak, že po zápisu zástavního práva do veřejného registru běží nepřetržitá lhůta pro placení daně v délce 30 let; odst. 6 citovaného ustanovení je lex specialis k odst. 5, nikoli však k odst. 1 citovaného ustanovení.
II. Právo správce daně vybrat daňový nedoplatek, který je zajištěn zástavním právem, zaniká za 30 let od data, kdy bylo zapsáno. Tato doba správci daně svědčí pouze tehdy, pokud v rámci šestileté prekluzivní lhůty pro placení daně dle § 160 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, učinil relevantní úkon předvídaný v § 160 odst. 3 citovaného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2021, čj. 5 Afs 90/2020-40)
Prejudikatura: č. 3454/2016 Sb. NSS.
Věc: M. V. proti Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj o prekluzi daňových nedoplatků, o kasační stížnosti žalobce.
Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2020, čj. 62 Af 99/2017-74, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2017. Tímto rozhodnutím exekučním příkazem na prodej movitých věcí (dále jen „exekuční příkaz“), žalovaný podle § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. f) a § 218 daňového řádu, s použitím občanského soudního řádu, nařídil daňovou exekuci prodejem nemovitých věcí k vymožení daňového nedoplatku včetně úroku z prodlení a exekučních nákladů v celkové výši 4 719 903 Kč. Předmětem exekuce byly nemovité věci pozemek p. č. X o výměře 388 m2 (zahrada) a pozemek p. č. Y o výměře 316 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí byla rozestavěná stavba.
V žalobě stěžovatel především namítal prekluzi daňových nedoplatků uvedených ve výkazu nedoplatků, na jehož základě byl exekuční příkaz vydán, uvedených pod bodem 1 až 24; dále namítl, že při nahlížení do daňového spisu u žalovaného dne 16. 11. 2017 zjistil, že spis k dani z přidané hodnoty neobsahuje listiny (platební výměry), o něž se nedoplatky opírají; poukázal na to, že doposud nebyly tyto platební výměry nalezeny, a má tedy za to, že neexistují, nelze proto nepodložené nedoplatky ve výkazu nedoplatků uvádět a nelze na jejich základě vydat exekuční příkaz. Dále namítl, že nemovité věci v jeho vlastnictví jsou neprodejné a vydání exekučního příkazu je v rozporu se zásadou hospodárnosti. Uvedl, že exekuce na prodej nemovitých věcí byly nařízeny exekučními příkazy vydanými správcem daně již dříve; tato exekuční řízení však byla rozhodnutími žalovaného následně zastavena, neboť bylo zjištěno, že se jedná o nemovitosti neprodejné; poukázal na to, že dne 27. 1. 2014 žalovaný požádal o provedení aktuálního cenového posouzení dotčených nemovitostí; neprodejnost nemovitostí stále trvá.
Krajský soud neshledal námitky stěžovatele…
