č. 2583/2012 Sb. NSS, Školství: rozhodnutí veřejné vysoké školy o přerušení studia
č. 2583/2012 Sb. NSS
Školství: rozhodnutí veřejné vysoké školy o přerušení studia
k § 54 odst. 1, § 58 odst. 3 a odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb., č. 552/2005 Sb. a č. 159/2010 Sb.
Rozhodnutí o přerušení studia podle § 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, lze vydat nejen na žádost studenta, případně bez výslovné žádosti - výlučně v jeho zájmu, nýbrž v odůvodněných případech a v souladu se zákonem a vnitřními předpisy veřejné vysoké školy též proti vůli studenta. Takovým případem je úprava v čl. 5 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy v Praze, podle něhož děkan z vlastního podnětu přeruší studentovi studium v případě, kdy student, kterému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený se studiem podle § 58 odst. 3 nebo 4 zákona o vysokých školách, tento poplatek ve lhůtě 30 dnů od zaslání výzvy do vlastních rukou k zaplacení poplatku nezaplatil.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, čj. 4 As 26/2011-176)
Věc: David S. proti Univerzitě Karlově v Praze o rozhodnutí o přerušení studia, o kasační stížnosti žalobce.
Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze rozhodl dne 24. 2. 2010 o přerušení studia žalobce, a to od právní moci rozhodnutí na dobu do vyčerpání maximální doby studia, tj. do 17. 9. 2012. V odůvodnění rozhodnutí děkan uvedl, že žalobce neuhradil poplatky spojené se studiem dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách a čl. 6 přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy v Praze - Poplatky spojené se studiem (dále jen „příloha č. 6“).
Žalobce podal žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí, již Rektor Univerzity Karlovy (dále jen „rektor“) rozhodnutím ze dne 21. 5. 2010 zamítl a zároveň potvrdil rozhodnutí děkana.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, ve které především namítal, že podle jeho názoru lze přerušení studia pouze povolit, nikoliv uložit jako sankci, a pro napadené rozhodnutí tak chybí zákonný podklad. Za klíčový označil žalobce vztah § 54 a § 68 odst. 3 a 4 zákona o vysokých školách, neboť řízení bylo vedeno v režimu § 68 odst. 3 písm. c) téhož zákona, a bylo tak rozhodováno „ve věci povolení přerušit studium“, což podle žalobce představuje rovněž meze aplikace § 54 zákona o vysokých školách. V případě předmětného rozhodnutí se ovšem jednalo o sankční přerušení studia, které zákon nepřipouští. Mimoto namítal, že výrok rozhodnutí v části, že se studium přerušuje „na dobu do vyčerpání doby studia, tj. do 17. 9. 2012“, je vnitřně rozporný.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2011, čj. 5 A 196/2010-106, žalobu zamítl v části směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2010.
Proti tomuto rozsudku se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností. Kromě jiného navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že podstatou kasační stížnosti je interpretace § 54 odst. 1 zákona o vysokých školách. Podle jeho názoru provedl městský soud výklad tohoto ustanovení nesprávně, když dospěl k závěru, že podle něj lze přerušit studium i…
