č. 392/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: lhůta pro podání kasační stížnosti
č. 392/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: lhůta pro podání kasační stížnosti
k § 46 odst. 1 písm. b) a § 106 odst. 2 soudního řádu správního
Nesprávné vyznačení dne nabytí právní moci rozhodnutí v době, kdy rozhodnutí již bylo pravomocné a kdy již uplynula i lhůta pro podání kasační stížnosti, nemá žádný vliv na stěžovatelova práva. Je-li za této situace kasační stížnost podána po uplynutí lhůty, pak bez ohledu na to, jaké datum právní moci kasační stížností napadeného rozsudku bylo vyznačeno, soud kasační stížnost odmítne jako opožděnou podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2004, čj. 6 Azs 83/2004-47)
Věc: Duc Q. N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003 zamítlo žalobcovu žádost o udělení azylu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2003 zamítl správní žalobu proti výše označenému rozhodnutí.
Rozsudek Krajského soudu v Praze napadl žalobce kasační stížností, podanou dne 9. 12. 2003. Domáhal se jí zrušení napadaného rozsudku, neboť měl za to, že soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se stěžovatelových důvodů k opuštění vlasti a důvodů, pro které hodlá zůstat v České republice, a že soud nezrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako opožděnou odmítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Praze vzešel (§ 102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde o otázku, zda kasační stížnost byla podána včas, podle § 106 odstavce 2 věty první s. ř. s. musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
Z obsahu soudního spisu ohledně doručování kasační stížností napadeného rozsudku vyplývá, že rozsudek byl stěžovateli nejprve doručován na adresu „Pobytové středisko B.“, avšak doručit jej se nepodařilo. Z doručenky vyplývá, že stěžovatel se v té době již na uvedené adrese nezdržoval, nýbrž místem jeho pobytu bylo „Pobytové středisko S.“. Zásilka obsahující rozsudek proto byla doručována na tuto novou adresu. Pokus o doručení se uskutečnil dne 31. 10. 2003, stěžovatel však nebyl zastižen a zásilka byla uložena (§46 odst. 4 občanského soudního řádu za použití § 42 odst. 5 s. ř. s.). V úložní době si ji stěžovatel nevyzvedl; učinil tak až následně u Krajského soudu v Praze dne 1. 12. 2003, který mu na rozhodnutí jako den právní moci rozsudku vyznačil datum „1. 12. 2003“.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje pochybení Krajského soudu v Praze při vyznačování právní moci. Datum „1. 12. 2003“ je datem nesprávným a jeho uvedením byl stěžovatel jistě v otázce nabytí právní moci uveden v omyl. Doložce právní moci totiž svědčí presumpce správnosti a účastník řízení není povinen si správnost údajů v ní uvedených ověřovat. Doložkou právní moci přitom nemůže být účastník řízení…
