dnes je 22.11.2024

Input:

č. 712/2005 Sb. NSS, Daňové řízení: přenos daňové povinnosti při převodu majetku státu na jiné osoby

č. 712/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: přenos daňové povinnosti při převodu majetku státu na jiné osoby
k § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb.
k § 45 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení § 45 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, čj. 2 Afs 181/2004-53)
Věc: Společnost s ručením omezeným I. v H. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o vrácení přeplatku na dani, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce požádal dne 8. 11. 2002 o vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty a na spotřební dani včetně penále a úroku, a to z důvodu, že na něj nepřešly žádné povinnosti daňového dlužníka státního podniku P. Finanční úřad v Hlinsku svým rozhodnutím ze dne 20. 1. 2003 žádost zamítl.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný dne 29. 4. 2003 zamítl a uvedl, že ke dni podání žádosti nebyl na osobním účtu žalobce evidován vratitelný přeplatek dle § 64 daňového řádu, takže žádosti nebylo možno vyhovět.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 8. 2004 zamítl žalobu, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného. Dospěl totiž k názoru, že podle obsahu správního spisu na účtu žalobce ke dni podání žádosti neexistoval vratitelný přeplatek. Žalobce ve skutečnosti nenamítal reálnou existenci vratitelného přeplatku, nýbrž zásadní nezákonný postup správce daně, což však lze řešit toliko cestou řádných a mimořádných opravných prostředků proti rozhodnutím o vyměření daně, příp. příslušenství, nikoliv v rámci řízení o žádosti o vrácení daňového přeplatku.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které především namítal, že na základě smlouvy, která nabyla účinnosti dne 1. 10. 1996, na něj přešly závazky související s privatizovaným majetkem; předmětem koupě byl pivovar Hlinsko - privatizovaný majetek státního podniku P. V předávací inventuře byla mimo jiné uvedena i pasiva, včetně nezaplacené daně z přidané hodnoty, vyměřeného penále za nedoplatky této daně, nezaplacené spotřební daně a vyměřeného penále za nedoplatky na této dani. Uvedená daňová povinnost vznikla v průběhu měsíců listopad 1995 až září 1996, tzn. ještě před uzavřením smlouvy o prodeji privatizovaného majetku. Daňovým subjektem a dlužníkem proto je i nadále státní podnik P. Stěžovatel byl nucen tyto nezaplacené daňové povinnosti skutečného dlužníka uhradit, přestože k přechodu těchto daňových povinností nedošlo. V tomto směru poukázal stěžovatel na ustanovení § 45 d. ř., obsahující zákaz přenosu daňové povinnosti. Za zvláštní veřejnoprávní předpis, kterým by tato zásada mohla být narušena, nelze považovat ani ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), jelikož toto ustanovení upravuje výhradně právní
Nahrávám...
Nahrávám...