Nález 179/1999 SbNU, sv.16, K rozhodování o odvolání v daňovém řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 179

II. ÚS 246/99

K rozhodování o odvolání v daňovém řízení

Daňové řízení je ovládáno nejen zásadou hospodárnosti, ke které především přihlédl odvolací orgán tím, že odvolací řízení proti třem různým rozhodnutím spojil v jedno, ale i základními zásadami upravenými v § 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Mezi základní zásady daňového řízení uvedené v § 2 odst. 1 tohoto zákona patří povinnost správce daně jednat v řízení o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy tak, aby byly chráněny nejen zájmy státu, ale i zachována práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.

Bylo tedy povinností obou správních orgánů jednat v průběhu daňového řízení v souladu s procesním předpisem a chránit tím oprávněné zájmy daňového subjektu.

Spojení několika odvolání v jedno odvolací řízení není sice žádným ustanovením zákona o správě daní a poplatků vyloučeno, z logiky věci a především se zřetelem k již uvedené zásadě daňového řízení je však takovéto řízení a rozhodování možné pouze tehdy, jde-li o skutkově a právně zcela totožné věci, na které dopadají i stejná ustanovení procesního předpisu. Ustanovení § 50 však umožňuje postup odvolacího orgánu buď podle odstavce 3 nebo podle odstavců 5 a 6 uvedeného zákona, nikoli však jedním rozhodnutím současně rozhodovat o zamítnutí odvolání a o změně či zrušení napadených dodatečných platebních výměrů.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 13. prosince 1999 sp. zn. II. ÚS 246/99 ve věci ústavní stížnosti J. T. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 4. 2. 1999 sp. zn. 30 Ca 320/96, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni z 31. 5. 1996 zn. 12201/32/95, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům a současně byly tyto dodatečné platební výměry změněny.