Nález 61/2002 SbNU, sv.26, K povinnosti soudů svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 61
I. ÚS 336/2000
K povinnosti soudů svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud např. uvedl, že Z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí. (nález sp. zn. III. ÚS 103/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 121). Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy. (nález sp. zn. III. ÚS 94/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, str. 287).
V rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. je proto tzv. souhrnné zjištění, které zakládá prakticky nepřezkoumatelnost rozsudku.
Z tohoto pohledu je nutno hodnotit jako zákonnému postupu nevyhovující takové odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud pouze obecně uvádí, že z dokladů předložených žalobcem vzal za prokázáno, že stěžovatel neuhradil žalobci veškeré odebrané zboží, aniž by však tyto doklady jakkoli dále specifikoval.
Nedodržením zákonem stanoveného postupu, zejména učiněním pouhého souhrnného zjištění namísto striktního postupu podle o. s. ř., potom došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 22. května 2002 sp. zn. I. ÚS 336/2000 ve věci ústavní stížnosti V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 28. 2. 2000 sp. zn. 15 Co 94/2000 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 6. 9. 1999 sp. zn. 4 C 21/99 ohledně zaplacení peněžité částky a úroků z prodlení.
I. Výrok
Rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. 4 C 21/99 ve výrocích sub I. a III. a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2000 sp. zn. 15 Co 94/2000 ve výroku sub II. se zrušují.
V ostatních výrocích rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. 4 C 21/99 (výrok sub II.) a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2000 sp. zn. 15 Co 94/2000 (výroky sub I. a III.) se ústavní stížnost odmítá.
II. Odůvodnění
…