Nález 75/2003 SbNU, sv.30, K interpretaci pojmu tíseň

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 75

I. ÚS 177/01

K interpretaci pojmu tíseň

Ústavní soud odkazuje na svoji konstantní judikaturu k otázce splnění podmínky tísně, v níž především zdůraznil, že „se nemůže jednat o interpretaci běžně užívanou v občanskoprávním nebo ve správním řízení. Restituční zákony hodnotící dobu totality vyžadují interpretaci odpovídající této době. Pojem tísně je proto třeba interpretovat v širších souvislostech, a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948 - 1989. Tento politický nátlak nebyl zde chápán jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba jako vlastník věci učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila“ (nález sp. zn. II. ÚS 30/2000, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 18, str. 157).

Jak Ústavní soud judikoval dříve, v případě tísně se nejedná výhradně o duševní stav jednající osoby. „Jedná se o stav svobody projevu vůle, jehož omezení, resp. podmínění netkví pouze ve vnitřních příčinách jednající osoby, nýbrž a převážně v příčinách vnějších. Nutno proto každý případ posuzovat individuálně s přihlédnutím k času, místu a podmínkám jednající osoby. Pojem tísně je nutno interpretovat v souvislosti s politickým nátlakem spojeným s obdobím let 1948 až 1989. Jiná interpretace by zakládala nerovnost právních následků ve vztahu k jiným, v tísni uzavřeným úkonům, a tím rozpor s ústavním principem rovnosti. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 59/95 (Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, str. 63) při posuzování naplnění znaku tísně ve smyslu restitučních předpisů je třeba mít na paměti, že ve skutečném právním státě se nikdo dobrovolně majetku nezbavuje, a proto bude vědomí nedostatku zákonné ochrany soukromého vlastnictví oním objektivně působícím a existujícím stavem, tedy vnější příčinou tísně, a to pak i pohnutkou pro projev vůle jednající osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu. Již vyloučení jakékoli dispozice s tímto majetkem v případě jeho převzetí státem hrubým způsobem narušuje jeden ze základních principů vlastnictví“ (nález sp. zn. II. ÚS 375/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 115).

Ústavní soud dále odkazuje na svoji ustálenou judikaturu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů, podle níž „Z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí.“ (nález sp. zn. III. ÚS 103/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 121). „Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v…