Nález 80/1998 SbNU, sv.11, K vztahu mezi restitučními zákony č. 403/1990 Sb. a č. 229/1991 Sb.K vztahu mezi Nejvyšším soudem a nižšími soudy a mezi Ústavním soudem a obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 80

III. ÚS 206/98

K vztahu mezi restitučními zákony č. 403/1990 Sb. a č. 229/1991 Sb.
K vztahu mezi Nejvyšším soudem a nižšími soudy a mezi Ústavním soudem a obecnými soudy

V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 105/94 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, s. 166-167) Ústavní soud konstatoval, že u případů zemědělského majetku, kdy byl režim vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, uplatněn protiprávně, nelze vyloučit postup podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, když ve prospěch tohoto závěru svědčí i znění § 28b uvedeného zákona, z něhož lze dovodit úmysl zákonodárce v režimu tohoto zákona řešit i nápravu těch křivd, k nimž v minulosti u zemědělského majetku došlo za použití vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Ústavní soud se v této souvislosti ztotožnil s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 29 Ca 125/92 ze dne 28. května 1993 (Sbírka soudních rozhodnutí ve věcech správních, č. 35, Správní právo č. 3/1994), podle něhož „ze skutečnosti, že nemovitosti přešly na stát podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. nelze ještě dovodit, že jejich vrácení je možné toliko postupem vyplývajícím ze zákona č. 403/1990 Sb. a že je vyloučeno použití zákona o půdě“. Jiný výklad by totiž, podle názoru Ústavního soudu, s ohledem na odlišné řešení právních nároků plynoucích z majetkových křivd oběma zmíněnými restitučními zákony (podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, je možno za pozemky, které nelze vydat, poskytnout pouze finanční náhradu, na rozdíl od výhodnějšího řešení přijatého zákonem č. 229/1991 Sb., podle něhož je možno poskytnout i náhradní pozemky) v podstatě vedl ke znevýhodnění těch původních vlastníků zemědělské půdy, u nichž k odnětí vlastnického práva, ač se tak stát nemělo, došlo za použití vládního nařízení č. 15/1959 Sb. - v rozporu s tímto předpisem a ve svých důsledcích by tedy vedl ve zmíněných případech svým způsobem ke „znásobení“ v minulosti spáchané křivdy.

Dle právního názoru Ústavního soudu tedy v případech, kdy ke ztrátě vlastnického práva k majetku, který splňuje podmínky uvedené v § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., došlo na podkladě rozhodnutí správního orgánu s odvoláním na vládní nařízení č. 15/1959 Sb., ač se tak stalo v rozporu s tímto nařízením, není vyloučeno uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., byť v jeho ustanovení § 6 není výslovně vládní nařízení č. 15/1959 Sb. uvedeno. V této souvislosti dále Ústavní soud poukázal na to, že zákon č. 229/1991 Sb., který byl vydán jako poslední z řady restitučních zákonů, neobsahuje výslovně ustanovení o tom, že jeho použití je vyloučeno na zmírnění křivd, jež jsou předmětem úpravy zvláštního zákona (tak jak to učinil zákonodárce v § 1 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích).

K otázce vztahu zákonů č. 403/1990 Sb., ve znění…