7.2.7
Odměňování ve společenství vlastníků jednotek
Ing. Božena Künzelová
Odměňování ve společenství vlastníků jednotek (dále jen "společenství vlastníků") je třeba rozdělit do dvou částí. První část pojednává o odměňování členů volených orgánů ve společenství vlastníků, možnosti podřízení vztahu právnické osoby a člena jejího voleného orgánu zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), a o důsledcích vyplývajících z tohoto podřízení. Druhá část je zaměřena na zaměstnance ve smyslu zákoníku práce – ve společenství vlastníků zejména na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kterými jsou jednak dohoda o provedení práce, jednak dohoda o pracovní činnosti. Ve vazbě na odměňování zaměstnanců ve společenství vlastníků je vhodné zmínit ještě záležitost zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
NahoruVýkon funkce a odměňování členů volených orgánů ve společenství vlastníků
Ve smyslu ustanovení § 1205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník" nebo NOZ), způsobilý být členem voleného orgánu společenství vlastníků nebo zástupcem právnické osoby jako člena takového orgánu společenství vlastníků je ten, kdo je plně svéprávný a je bezúhonný ve smyslu jiného právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání. Členem voleného orgánu společenství vlastníků tedy od 1. ledna 2014 může být fyzická osoby splňující shora uvedené podmínky, aniž by tato osoba byla zároveň členem společenství vlastníků. V praxi se má obecně za to, že vztah mezi členem statutárního orgánu a korporací, jehož předmětem je výkon činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu, je zpravidla úplatný. Lze předpokládat, že nečlen společenství vlastníků – člen voleného orgánu společenství vlastníků ‒ nebude tuto funkci vykonávat bezplatně, ale obvykle pouze za úplatu. V souvislosti s možným případným bezúplatným výkonem funkce je vhodné zmínit stanovisko Generálního finančního ředitelství k možným daňovým dopadům bezúplatného výkonu funkce členem společenství vlastníků pro společenství vlastníků. Z hlediska zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), nelze postavit člena společenství vlastníků na roveň společníka obchodní korporace nebo člena družstva, protože společenství vlastníků není založeno za účelem podnikání, ale za účelem správy majetku, člen voleného orgánu nemá postavení společníka obchodní korporace nebo člena družstva. Člen voleného orgánu nevlastní majetkový podíl, ale vymezenou jednotku v domě, který spravuje společenství vlastníků. Na základě uvedeného lze učinit závěr, že bude-li se jednat o činnost člena voleného orgánu, kterou lze posoudit jako úhradu příspěvku na správu domu a pozemku, bude se na straně společenství vlastníků jednat o bezúplatný příjem v režimu § 18 odst. 2 písm. f) bodu 2 ZDP.
Odměňování členů volených orgánů společenství vlastníků je upraveno některými ustanoveními občanského zákoníku. Do působnosti shromáždění podle ustanovení § 1208 písm. c) NOZ patří také volba a odvolávání členů volených orgánů a rozhodování o výši jejich odměn. Stanovy společenství vlastníků podle ustanovení § 1200 odst. 2 písm. g) obsahují také pravidla pro tvorbu rozpočtu společenství vlastníků. Rozpočet na kalendářní rok, sestavený podle pravidel určených ve stanovách, v souladu s ustanovením § 15 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím (dále jen "nařízení vlády č. 366"), schvaluje shromáždění vlastníků jednotek, které také schvaluje výsledky jeho plnění. Ve shodě s výše uvedeným se odborná veřejnost přiklání k názoru, že výkon funkce ve společenství vlastníků je bezplatný, ledaže stanovy společenství vlastníků nebo rozhodnutí shromáždění určuje jinak. Jako nejjednodušší forma výkonu funkce člena statutárního orgánu ve společenství vlastníků se ve světle shora uvedeného jeví uzavření smlouvy o výkonu funkce, v níž budou podrobně specifikovány veškeré otázky, které chtějí smluvní strany v rámci vztahu člena statutárního orgánu a korporace řešit. Je například vhodné ve smlouvě o výkonu funkce sjednat a upravit odměnu za výkon funkce (četnost vyplácení odměny ‒ měsíční, čtvrtletní či roční – je vhodné řešit s ohledem na výši konkrétní odměny současně ve vazbě s povinnými odvody na pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální pojištění, které zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové pojištění a v případě zaměstnavatele i příspěvek na státní politiku), paušální náhrady hotových výdajů, a to i případně u člena statutárního orgánu, který vykonává svou funkci bezplatně, popřípadě sjednání hrazení pojistného na pojištění odpovědnosti člena orgánu za újmu způsobenou při výkonu funkce a další práva a povinnosti související s výkonem funkce jak na straně člena voleného orgánu, tak na straně společenství vlastníků. Nebude-li smlouva o výkonu funkce uzavřena, je možné schválit výši odměn na shromáždění vlastníků, případně je náklad na odměny členů volených orgánů obsažen v návrhu rozpočtu na daný kalendářní rok (viz text výše). (Poznámka: na společenství vlastníků se nevztahují příslušná ustanovení o výkonu funkce a odměňování v obchodních korporacích podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOK"); pro účely ZOK se otázkou bezplatnosti výkonu funkce či nároku na odměnu, případně nároku na odměnu obvyklou za výkon funkce již zabýval také Nejvyšší soud).
Ve shodě s ustanovením § 151 odst. 1 NOZ členové orgánů právnické osoby za tuto právnickou osobu rozhodují a nahrazují její vůli, tedy jsou to členové statutárního orgánu právnické osoby, kteří řídí její činnost, vytvářejí její vůli a zastupují ji ve všech záležitostech. Tuto svou činnost nevykonávají formou závislé činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), tedy při výkonu funkce nevykonávají práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele a podle pokynů zaměstnavatele.
Podle dříve ustálené judikatury se podávalo, že smlouva uzavřená mezi členem statutárního orgánu obchodní společnosti jakožto "zaměstnancem" a obchodní společností jakožto "zaměstnavatelem" v režimu zákoníku práce, na jejímž základě má člen statutárního orgánu vykonávat činnosti (práci), jež spadají do působnosti statutárního orgánu (zpravidla obchodní vedení společnosti), je neplatná pro rozpor se zákonem. Možností podřízení vztahu mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou zákoníku práce se zabýval velký senát Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozsudku konstatoval, že člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla, podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce (poznámka: obchodní zákoník byl zrušen k 1. lednu 2014). Takové ujednání však z jejich vztahu v případě výkonu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu neučiní vztah pracovněprávní, neboť výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu zákoníku práce. I nadále půjde o vztah obchodněprávní, který se řídí obchodním zákoníkem (v současné době ZOK) a v důsledku jejich smluvního ujednání také těmi ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující zejména postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. Nelze se například odchýlit od pravidel upravujících vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu a jejich odměňování, povinnost schválení smlouvy o výkonu funkce příslušným orgánem, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky vyplývající z porušení této povinnosti. Následně Nejvyšší soud ve svém rozsudku konstatoval, že výše uvedené závěry se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, a to nejen pro vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace a touto obchodní korporací, ale není-li zvláštní právní úpravou určeno jinak, také pro vztah mezi členem statutárního orgánu ostatních právnických osob a těmito právnickými osobami. Tedy ve smyslu ZOK se vztah mezi právnickou osobou a členem jeho statutárního orgánu řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, pokud byla uzavřena, plyne něco jiného. Činnost člena voleného orgánu právnické osoby i nadále není závislou prací ve smyslu zákoníku práce, tedy není činností pracovněprávní i v případě, že na základě jejich smluvního ujednání podřídí svůj vztah zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu tedy nelze člena statutárního orgánu považovat za zaměstnance a právnickou osobu za zaměstnavatele, nemá toto jejich "podřízení se" zákoníku práce žádný vliv na povinné odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění, které se i nadále odvádí z odměn členů orgánů právnické osoby, není možné tedy na tento vztah vztáhnout limity pro odvody pojistného na sociální pojištění a zdravotní pojištění jako v případě pracovněprávního vztahu, tedy jako například v případě dohody o provedení práce. Jinými slovy řečeno, i když se uzavře na výkon funkce například dohoda o provedení práce, nevzniká na základě této dohody pracovněprávní vztah. Činnost člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu zákoníku práce, pouze si člen statutárního orgánu a obchodní korporace mohou ujednat, že se jejich vztah řídí zákoníkem práce, pokud to není v rozporu s obchodním zákoníkem, z čehož vyplývá, že z odměn členů orgánů právnických osob se bude nadále platit pojistné na sociální pojištění a zdravotní pojištění podle zvláštních právních předpisů (viz text níže).
NahoruObchodní vedení
Z výše uvedeného plyne, že při uzavírání smluv o výkonu funkce je třeba se zabývat i náplní pojmu obchodní vedení, protože obchodní vedení náleží do působnosti statutárního orgánu.
Podle teorie je obchodním vedením běžná správa obchodního závodu, tj. rozhodování o každodenním provozu a rozsah obchodního vedení se kryje s krátkodobými plány společnosti. Obchodní vedení podle teorie zahrnuje tedy zejména organizaci a řízení podniku společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech společnosti, zabezpečení řádného vedení účetnictví a jiné záležitosti. Judikatura Nejvyššího soudu definuje obchodní vedení jako řízení společnosti, zejména organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, zejména rozhodování o provozu společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda tyto záležitosti vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pod pojem obchodní vedení spadá například rozhodování o podnikatelských záměrech, rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních a jiných otázkách běžného života, rozhodování o pořízení a nakládání s majetkem, ledaže zvláštní právní předpisy stanovují jinak, rozhodnutí o úhradě dluhu korporace a vymáhání pohledávek korporace, rozhodování týkající se zaměstnanců, zabezpečení řádného vedení účetnictví a jiné záležitosti. Pro účely zákazu udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti je, ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, nutné rozlišovat mezi jejích obchodním vedením a jejím strategickým řízením, neboť uvedený zákaz se strategických rozhodnutí netýká. Nicméně i strategické řízení, nesvěří-li tuto působnost zákon či v souladu s ním stanovy společnosti jinému orgánu společnosti, spadá do působnosti představenstva společnosti, a proto i pro strategické řízení platí, že ho člen představenstva nemůže vykonávat a nevykonává v pracovněprávním poměru.
Představenstvo zásadně může, ledaže zákon či stanovy společnosti určují jinak, pověřit výkonem činnosti, které spadají do jeho působnosti, třetí osobu – tzv. vnější delegace, a to zejména pokud nemají potřebné znalosti a dovednosti potřebné k výkonu některých z činností…
