JUDr. Pavla Schödelbauerová, Mgr. Adriana Kvítková
Ustanovení o podílovém spoluvlastnictví upravují situaci, kdy vlastnické právo (nebo jiné věcné právo) k věci náleží alespoň dvěma osobám, přičemž je nerozhodné, zda jde o osoby fyzické či právnické.
Právo k věci je děleno mezi vícero subjektů, aniž by došlo k dělení věci samotné. Jde o dělení ideální - žádnému ze spoluvlastníků nenáleží výhradní právo k žádné konkrétní části věci. Uvedené nevylučuje to, aby stejným spoluvlastníkům náleželo spoluvlastnické právo k více věcem ve stejných či různých podílech. Spoluvlastnický podíl k věci pak může být i součástí společného jmění manželů.
Od podílového spoluvlastnictví nutno odlišovat společné jmění manželů (viz § 708 a násl. NOZ) a bytové spoluvlastnictví (viz § 1158 a násl. NOZ). Podle odkazovacího ustanovení § 712 NOZ se však i tam, kde není zvláštní úprava společného jmění manželů a nelze použít úpravu NOZ o společnosti, použijí ustanovení o spoluvlastnictví.
Zvláštní úprava přídatného spoluvlastnictví (viz § 1223 až 1235 NOZ) upravuje zejména tzv. osadnické vztahy, které typicky vznikají v zahrádkářských a chatových koloniích (společné cesty, vodovody apod.).
NahoruVznik spoluvlastnictví
Podílové spoluvlastnictví vzniká na základě stejných právních skutečností jako vlastnické právo individuální, tedy jak originárním způsobem (tj. např. řádným vydržením - § 1089 NOZ), tak odvozeně (např. děděním - § 1475 a násl. NOZ). V úvahu přichází nabytí na základě smlouvy či jiné právní skutečnosti i nabytí na základě soudního rozhodnutí.
NahoruPředmět spoluvlastnictví
Předmětem spoluvlastnického práva mohou být věci hmotné, věci nehmotné (patenty, licence, autorská práva) i jiná práva věcná (držba, služebnost apod.). Ustanovení § 1236 a násl. NOZ obsahuje stručnou úpravu společenství jmění. Samostatnou úpravou se řídí právo zástavní (např. vespolné zástavní právo - § 1345 NOZ) a výkon zástavního práva při více věřitelích (§ 1371 a násl. NOZ).
NahoruPostavení spoluvlastníka
Každý ze spoluvlastníků má právo, s omezením vyplývajícím z jeho spoluvlastnického podílu, společnou věc držet, užívat a jinak s ní nakládat, má právo na její plody a užitky a má i právo věc (se souhlasem ostatních spoluvlastníků a v mezích daných jinými právními předpisy) zničit.
Vzájemný vztah spoluvlastníků je určen prostřednictvím spoluvlastnického podílu, který vyjadřuje jejich míru účasti ve společném vlastnickém vztahu a je vyjádřen jako podíl ideální, jak vyplývá z ustanovení § 1116 a 1117 NOZ.
NahoruOchrana spoluvlastníka
V případě, že je v rozporu se zákonem zasahováno do jeho právního postavení, je každý ze spoluvlastníků oprávněn domáhat se samostatně ochrany svého práva u soudu či u jiného, zákonem povolaného orgánu ochrany, a to jak proti jiným spoluvlastníkům, tak proti třetím osobám. Spoluvlastnictví požívá, stejně jako vlastnictví, ústavní ochrany, která je odvozována z čl. 11 odst. 3 Listiny.
NahoruVztah spoluvlastníka k věci
Jednají-li spoluvlastníci v jednomyslné shodě, pak se vzhledem k věci jako k celku považují za jedinou osobu. Shodují-li se spoluvlastníci, mají právo dispozice s celou věcí a považují se za výlučného vlastníka věci. V tomto případě spoluvlastníci nakládají se společnou věcí s tím, že účinky postihují věc jako celek.
Pokud se však spoluvlastníci neshodují, nesmí spoluvlastník s věcí samostatně nakládat. Právní dispozice se společnou věcí totiž činí v souladu § 1127 NOZ všichni spoluvlastníci. To se netýká běžné správy společné věci.
Procesním odrazem tohoto ustanovení je, že v řízeních, která se týkají celé věci náležející do spoluvlastnictví, budou aktivně či pasivně legitimováni všichni spoluvlastníci.
NahoruRozsah spoluvlastnického práva
V případě spoluvlastnictví dochází k dělbě práva k věci, nikoliv k dělbě věci samotné. Každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Toto právo spoluvlastníka ale není neomezené, jako je tomu u vlastníka výlučného. Spoluvlastníku nenáleží plné panství nad věcí; v nakládání s věcí náležející do spoluvlastnictví je omezen právy ostatních spoluvlastníků.
NahoruPředkupní právo
K zákonným omezením spoluvlastníků se řadí předkupní právo, uvedené v § 1124 NOZ. Bylo-li totiž spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, pak v případě, pokud některý ze spoluvlastníků převádí svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý z nich převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva (např. § 1254 NOZ). Omezení dispozice s podílem může také vyplývat ze smlouvy, ze zákona nebo z úředního rozhodnutí. Předkupní právo se dle § 1125 NOZ uplatní i v případě vzniku spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, v takovém případě není časově omezeno (je trvalé).
Předkupní právo platí i pro případy, kdy spoluvlastník zamýšlí spoluvlastnický podíl převést bezúplatně (např. darováním). V tomto případě mají spoluvlastníci jako oprávnění z předkupního práva - předkupníci - právo nikoliv na bezplatné nabytí spoluvlastnického podílu, nýbrž právo vykoupit podíl za obvyklou cenu.
Předkupní právo v úpravě NOZ od nabytí účinnosti (tj. od 1.1.2014) dostálo dvou zásadních změn, k první změně došlo 1.1.2018, kdy novela vrátila široké uplatnění zákonného předkupního úprava známého z předchozí právní úpravy tohoto institutu v občanském zákoníku z roku 1964 (zákon č. 40/1964), druhou změnou účinnou od 1.7.2020, tj. po dvou a půl letech se institut předkupního práva vrací k původnímu záměru tvůrců nového civilního kodexu, k zúžení zákonného předkupního práva na minimum se dvěma samostatnými výjimkami (§ 1124 a 1125 NOZ) tak, jak je popsáno výše.
NahoruObvyklé vyúčtování
Každý spoluvlastník má právo vědět, jakým způsobem bylo s věcí náležející do spoluvlastnictví nakládáno, jaké plody a užitky věc ve spoluvlastnictví poskytla, jaké náklady byly či musely být na věc vynaloženy z důvodu jejího zachování, oprav, udržování, placení daní a poplatků apod. Ustanovení proto zakládá právo spoluvlastníka na vyúčtování.
Vyúčtování provádí buď pověřený spoluvlastník, nebo ustanovený správce (§ 1135 NOZ), který má postavení příkazníka a v…
