JUDr. Pavla Schödelbauerová
Termínem “vlastnické právo“ se označuje subjektivní právo vlastníka k předmětu tohoto práva; tento předmět se označuje “vlastnictví“. NOZ tedy nesměšuje ani nezaměňuje pojmy “vlastnictví“ a “vlastnické právo“, jak to činil "starý" ObčZ např. v § 125, 132 nebo v § 133, nýbrž pojmem “vlastnictví“ označuje předmět vlastnického práva, souhrn majetkových kusů, k nimž určitá osoba vlastnické právo má.
Podstatné rysy vlastnického práva jsou nezávislost, jednotnost, volnost, elasticita a trvalost.
-
nezávislost vlastnického práva zdůrazňuje § 1012 NOZ, podle kterého vlastník nakládá s předmětem svého vlastnického práva volně, to jest přímo a svou mocí, která je tudíž nezávislá na moci kohokoli jiného. To však neznamená absolutní volnost a neznamená to, že si vlastník s věcí může dělat, co chce. Vlastníkova volnost je limitována dvojím způsobem: jednak to jsou meze zákona, jednak také subjektivní práva jiných osob;
-
jednotnost vlastnického práva. Jedná se jak o právo vlastníka nakládat s věcí zpravidla kterýmkoli způsobem podle libosti, tak i právo vlastníka zabránit zpravidla každému jinému, aby jeho věc neužíval nebo na ni jinak nepůsobil;
-
volnost vlastnického práva je vyjádřena důrazem na oprávnění vlastníka nakládat se svým vlastnictvím volně, tj. že může na svoji věc působit nebo nepůsobit, jak je mu libo, a jiné z působení na věc vyloučit;
-
Obsah vlastnického práva není již tvořen součtem dílčích oprávnění (právo věc držet, užívat a disponovat) a existencí žádného z nich není podmíněna existence vlastnického práva. Odpadne-li některé z uvedených dílčích oprávnění jednotlivě (např. dá-li vlastník svou věc do nájmu nebo do výpůjčky), či odpadnou-li vcelku (např. při prohlášení konkursu), nemá to totiž vliv na existenci ani na trvání vlastnického práva. Naopak, pomine-li omezení, obnoví se vlastnické právo v původním rozsahu. Tím je podmíněna elasticita vlastnického práva. Toto právo tedy nezanikne, pozbude-li vlastník právo věc užívat, držet, požívat či jiné ze svých dílčích oprávnění, protože k zániku vlastnického práva může dojít jen z některého zákonného důvodu; tím je dána jeho trvalost.
NahoruVymezení vlastnického práva
Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. - na rozdíl od svého předchůdce - upustil od konstatování totožnosti obsahu vlastnického práva všech subjektů (§ 124 ObčZ); lze důvodně předpokládat, že dnes, po více než dvaceti letech od změny politického režimu v České republice, již není zapotřebí tuto zásadu zdůrazňovat výslovným uvedením v zákonném textu.
Zásada totožnosti obsahu vlastnického práva je navíc zakotvena v Listině (čl. 11 odst. 1 Listiny), a proto by její uvedení v NOZ představovalo nadbytečnou duplicitní úpravu (ačkoli i dnes se v praxi často používá pojem osobní vlastnictví, jenž však již nemá v právním systému své místo).
NahoruOchrana vlastnického práva
Ve věci ochrany vlastnického práva nedošlo přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. k žádné podstatné změně. Ochrana vlastnického práva (stejně jako podle předchozí úpravy ObčZ) spočívá zejména ve dvou žalobách.
Vlastnického práva se lze domáhat:
-
žalobou na vydání věci (zadržuje-li odlišná osoba naši věc, můžeme se u soudu domáhat jejího vydání touto odlišnou osobou - rušitelem našeho vlastnického práva);
-
žalobou zdržovací se žalobce domáhá toho, aby se rušitel vlastnického práva zdržel…
