3.9.20
Za jakých okolností společenstvím vlastníků hrozí sankce v souvislosti s vyúčtováním služeb?
Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Jakub Hrček
Poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).
NahoruKomentář rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020
Žalobce jakožto vlastník bytové jednotky a člen žalovaného (společenství vlastníků) se vůči žalovanému domáhal zaplacení pokuty ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen "zákon č. 67/2013 Sb.") za prodlení žalovaného s řádným předložením vyúčtování záloh na plnění spojené s užíváním jednotky žalobce.
Soud prvního i druhého stupně však návrh žalobce zamítl s poukazem na skutečnost, že žalovaný, tedy společenství vlastníků, vyúčtování záloh žalobci předložil, a pokud žalobce namítá nesprávnost tohoto vyúčtování, může tuto nesprávnost, či jiné vady, společenství vlastníků namítat, ale nemůže v takovém případě požadovat úhradu pokuty dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.
Z tohoto důvodu se tak soud prvního stupně ani soud druhé stupně vůbec nezabýval tím, zda bylo vyúčtování záloh na služby správné či ne, když pouhá skutečnost, že vyúčtování bylo žalobci předloženo, vylučuje možnost domáhat se zaplacení pokuty.
Podle soudu první a druhého stupně se tak může příjemce služeb (vlastník jednotky či nájemce) vůči poskytovateli služeb (pronajímateli, bytovému družstvu či společenství vlastníků) domáhat zaplacení smluvní pokuty ve smyslu citovaného ustanovení jen v případě, že mu vyúčtování služeb nebylo vůbec předloženo.
NahoruSplnění povinnosti provést vyúčtování bez hrozby sankce
Nejvyšší soud závěr soudů prvního a druhého stupně nesdílel, když konstatoval, že na posouzení nároku na zaplacení pokuty dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. může mít vliv pouze vyúčtování záloh na služby, které je předloženo řádně a včas.
Řádnost včasně předloženého vyúčtování záloh na služby pak znamená, že toto vyúčtování záloh je věcně správné a v souladu s právními předpisy.
Nárok příjemce služeb na zaplacení pokuty dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. pak není podle Nejvyššího soudu dotčen ani v případě, že mu bylo poskytovatelem služeb umožněno nahlédnout do podkladů, o něž se vyúčtování opírá, když tato možnost slouží primárně příjemci služby, aby si mohl správnost vyúčtování ověřit.
Nejvyšší soud tak uzavřel, že soudy jsou povinny zkoumat to, zda je vyúčtování záloh na služby včasné a řádné a v případě, že by toto vyúčtování řádné a včasné nebylo, měl by být příjemci služeb přiznán nárok na zaplacení pokuty ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.
Současně však podle citovaného ustanovení platí, že uhrazení pokuty nelze požadovat v těch případech, kdy nebylo vyúčtování záloh na služby předloženo řádně a včas z důvodů na straně příjemce služeb, anebo by nebylo spravedlivé tuto pokutu požadovat vzhledem k okolnostem.
NahoruText rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o zaplacení 106.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 179/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, t a k t o :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 14 C 179/2019-30, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 106.950 Kč, představující pokutu podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále též jen "zákon č. 67/2013 Sb."), za prodlení s povinností poskytnout včas řádné vyúčtování záloh na plnění spojené s užíváním jednotky (dále též jen "služby") za rok 2015 za období od 18. 6. 2016 do 10. 6. 2019 (1.088 dní), za rok 2016 za období od 29. 6. 2017 do 10. 6. 2019 (712 dní), a rok 2017 za období 7. 7. 2018 až 10. 6. 2019 (339 dní), ve výši 50 Kč za každý den prodlení, spolu s úrokem z prodlení od 17. 6. 2019 (od podání žaloby) do zaplacení, neboť doručená vyúčtování nesplňovala náležitosti stanovené právními předpisy.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 14. 11. 2019, č. j. 14 C 179/2019-30, kterým zamítl žalobu a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 24.236,30 Kč; současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13.746 Kč.
Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že žalobci, vlastníkovi bytové jednotky XY a nebytové jednotky XY (garáž) v domě XY v XY, a členovi žalovaného (společenství vlastníků jednotek), bylo doručeno dne 13. 4. 2016 vyúčtování služeb za rok 2015, 25. 4. 2017 za rok 2016 a 27. 4. 2018 za rok 2017 (dále též jen "Vyúčtování"). Žalobce Vyúčtování reklamoval, žalovaný však jeho reklamace neshledal důvodnými.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinnost platit pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá jen na případy, kdy ve stanovené lhůtě nebylo vyúčtování služeb příjemci služeb (vůbec) předloženo, pokutou nelze sankcionovat vady doručeného vyúčtování. Měl za to, že povinnost vyhotovit a doručit příjemci služeb vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je zásadně splněna i tehdy, trpí-li vyúčtování nějakými vadami. Proti vadnému vyúčtování se příjemce služeb může bránit např. podáním námitek (§ 8 odst. 1 a 2 tohoto zákona), což také žalobce učinil. S ohledem na tyto právní závěry se již nezabýval tím, zda jsou Vyúčtování řádná a za nadbytečné považoval provádění důkazů, které žalobce navrhoval k prokázání vad Vyúčtování. Uzavřel, že žalovaný není povinen zaplatit žalobci pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., neboť mu Vyúčtování doručil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, měl za to, že otázka, zda je poskytovatel služeb povinen zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., doručil-li příjemci služeb vyúčtování, které nebylo věcně správné, nebyla v rozhodnutích Nejvyššího soudu výslovně řešena, byť z judikatury je zřejmé, jak by měla být posouzena (poukázal zejména na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 a ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017). Zdůraznil, že nebyla-li Vyúčtování řádná (tedy neobsahovala všechny náležitosti stanovené právními předpisy a nebyla v nich uvedena cena služby ve správné výši),…
