3.9.27
Pokuta za prodlení s vyúčtováním za služby
Mgr. Adriana Kvítková
S novým rokem se v oblasti SVJ tradičně pojí vyúčtování plnění spojených s užíváním bytů, tj. vyúčtováním služeb. I když je jaro ještě daleko, míním samozřejmě čtyřměsíční lhůtu pro vyúčtování služeb, ráda bych přinesla aktuální judikaturní náhled na tuto oblast, a to konkrétně na pokutu za prodlení s vyúčtováním za služby.
Dovolím si nejprve krátké legislativní shrnutí. Zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o službách" nebo ZOS, v ust. § 7 odst. 1 stanoví, že poskytovatel služeb doručí vyúčtování příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Dále z ust. § 13 odst. 1 ZOS vyplývá, že poskytovatel služeb, který nedoručí včas příjemci služeb vyúčtování, je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu (ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany). Podle ust. § 13 odst. 2 ZOS pak platí, že o výši pokuty rozhoduje shromáždění, přičemž ujednaná výše nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Pokud není výše stanovena, činí výše pokuty 50 Kč za každý den prodlení.
Nejvyšší soud se v nedávné době (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022) podrobně zabýval zákonem o službách a zejména aplikací ust. § 13. Předmětem řízení byla pokuta za porušení povinnosti žalovaného (SVJ) vyúčtovat náklady a zálohy na služby za roky 2014–2018.
Jak Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí uvedl, nárok na pokutu vzniká příjemci služeb bez ohledu na to, zda je výsledkem vyúčtování přeplatek či nedoplatek. Přičemž poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je sice vyúčtoval, ale vyúčtování nebylo správné (nemělo náležitosti stanovené v § 7 ZOS). Na druhou stranu z ust. § 13 odst. 1 ZOS též vyplývá, že poskytovatel služeb, který nedoručil včas vyúčtování služeb příjemci, se může zprostit povinnosti platit mu pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu mu nevznikne), jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním příjemce služeb.
Nejvyšší soud se dále nově zabýval otázkou, zda povinnost poskytovatele služeb vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby je podmíněna splněním povinnosti příjemce služeb ohlásit změny v počtu osob rozhodných pro vyúčtování.
K tomuto Nejvyšší soud sdělil následující. Povinnost včas vyúčtovat stanovené zálohy na služby není nijak podmíněna splněním (nepeněžitých) povinností, které zákon o službách naopak ukládá příjemci služeb. Neoznámí-li tak příjemce služeb poskytovateli služeb písemně, že v jeho domácnosti došlo ke změně počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb (narození dětí), poruší sice sám nepeněžitou povinnost, kterou mu stanoví zákon o službách (§ 12) a vznikne mu povinnost případně zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 ZOS, avšak na povinnost poskytovatele služeb vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh na služby (§ 7) to žádný vliv nemá. Kdyby se však posléze ukázalo, že vyúčtování nebylo řádné, protože započítalo chybný počet osob rozhodných pro vyúčtování služeb, nepochybně by mu nevznikla povinnost zaplatit…
